Poezie může lidi vzrušit, otevřít jim oči, spojit je, vyslovit jejich přání...Konfucius
Poezie lyrická, epická, přírodní, milostná, poezie má mnoho podob. Ne každý člověk je však uzpůsoben jí porozumět. Psaná forma je na vstřebání ještě obtížnější, než v podání, či chcete-li, přednesu, schopného aktéra, s velkým darem řeči a nadáním předat její poslání.
Poezii mám velmi ráda i když se přiznám, že jsem léta neměla v ruce žádnou sbírku básní... Ve školním věku, tuším asi v sedmé, osmé třídě, jsem dokonce poezii psala. Inspirovaly mě zvláště hodiny fyziky, kterýžto předmět byl pro mě naprosto odtažitý a nezajímavý. Snad proto začala pracovat na plné obrátky pravá mozková hemisféra a já, potají, pod lavicí, sypala do notýsku verše, jeden za druhým. Texty k vlastním melodiím jsem vlastně začala psát v tomtéž období. Bohužel, nedochovalo se z těchto spisovatelsko-skladatelských prvotin vůbec nic.
Myslím si, že poezie je vyjadřovacím prostředkem básníků. Jejím prostřednictvím dokážou nejlépe popsat svoje pocity a stavy mysli i náhled na svět a dění v něm. Někdy je poezie na pochopení těžká, jsou však autoři, kteří se, jakýmsi odlehčením, snaží oslovit větší okruh čtenářů, či posluchačů. V této souvislosti si vždycky vzpomenu na báječné a procítěné podání veršů Mirkem Kováříkem. Obzvláště vypečené veršovánky pana Žáčka dokázal podat nejen duší, ale i tělem. V letech, kdy jsem se svou "rodnou" skupinou Louisiana jezdívala na Portu, byly pro nás tyto chvilky poezie přesladkým osvěžením a neuměli jsme si Portu bez nich ani představit. Několikrát jsme měli tu čest vystoupit s Mirkem v jeho komponovaných večerech v divadélku Rubín na Malé Straně. To byl pro nás zážitek naprosto vrcholný. On zase miloval naše písničky, takže v tom útulném, zšeřelém sálku vládla naprostá harmonie a souznění.
Zhudebněná poezie je zvláštní a zajímavý obor. Snad je to životní školou, nebo léty, nevím, ale dnes mě při prvním poslechu nějaké písničky musí zaujmout prvních pár taktů melodie, která mě buďto naprosto pohltí, nebo mě nechá zcela chladně doposlechnout. Pokud mě první takty nevyruší, ponořím se do textu a pokud mě ani v textu nic nevybudí, je celek pro mě naprosto sjednocený a oslovující. A tak by to mělo být. Písnička je fantazie, která navozuje pocit a stav uvolnění, přináší radost, klid a uspokojení. Bohužel, tato velice těžká disciplína - kombinace nosné melodie a poezie - je povětšinou opomíjená.
Já ale přes to všechno doufám, že poezie tu bude navěky, bude se nám vemlouvat a my se jí, snad jednou, naučíme naslouchat.
Vaše Marc
Marcela Voborská
Číst dál
Jiní lidé žijí, aby jedli, já však jím, abych žil....... Sokratés
Moudrá myšlenka, moudrý filosof.
Také máte tu zkušenost, že o čemkoli se společnost lidí baví, vždycky se objeví téma jídlo? Je to základní potřeba všeho živočišstva, jen člověk ji povznesl k výšinám.
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…