Hra se zp?vy a tanci.
Vzhledem k tomu, že jsem vyr?stala v letech, kdy ROH (Revolu?ní odborové hnutí) aktivn? podporovalo kulturnost národa a dop?ávalo p?ísp?vky fabrikám na vstupenky do r?zných kulturních stánk?, jsem m?la možnost shlédnout ?adu operetních p?edstavení.
Oba moji rodiče dobře zpívali, milovali dechovku (jen při vyslovení názvu se mi dělají pupínky), operetní melodie měli v malíku a já, dítě školou povinné, s kladným vztahem k hudbě, jsem si v jejich doprovodu užívala těchto hudebních laskomin. Pole neorané mého chtivého mozečku se zaplňovalo krásnými melodiemi, které si pamatuji dodnes. I operní představení byla snáze přístupná, v Národním divadle jsem byla několikrát. Milovala jsem Rusalku, při které jsem si tiše poplakávala, zatímco můj tatínek, ne zrovna tiše, "tloukl špačky" a pochrupával, za vytrvalého šťouchání loktem do žeber mojí maminkou. Snila jsem o tom, že až budu velká, chtěla bych také tak krásně zpívat, jako v operetách paní Vlková, nebo v operách paní Beňačková a oblékat se do přesně takových, nádherných kostýmů. Šťastná léta naivity!
Mnozí mladí lidé ani netuší, co to opereta je. V dnešní době, přesycené žánrem zvaným muzikál, je pro ně něčím, jako cizokrajné ptactvo. Podstata je stejná, hra se zpěvy a tanci. Témata jsou ale moderní, aby se přiblížila lidu, který se houfně sjíždí, aby se nechal zahlušit multikanálovým randálem a ohromit mnohdy exaltovaným a jistě nefalšovaně prožitým zpěvem našich předních muzikálových stars. Kdeže jsou umně realizované, malebné kulisy a líbivá, živá hudba! Zdá se mi, že dnešní hudbymilovné obecenstvo vděčně přijímá ohlušující halfplaybacky (vysvětlím - živý zpěv na reprodukovanou hudbu) a virtuální scénografické výtvory z ateliérů tzv. mistrů rychlých sklizní. V této souvislosti mě napadá věta jednoho předválečného českého spisovatele a také kritika divadelních her: „Děj byl mohutný, postavy ztepilé a charaktery opravdové".
O přebujelé líhni muzikálů v našich krajích a o jejich životaschopnosti se ani nebudu zmiňovat.
Snad na Vás z tohoto povídání dýchne nostalgie, či pocit, že jsem uvízla ve starých časech. To určitě ne, mně jen trochu chybí ta „kulturní kultura“. Ale nezoufejme, vnímejme a nechme se ovlivňovat hudbou. Nasyťme každou buňku, bez ohledu na to, zda jsme, či nejsme majiteli hudebního sluchu, neb je známo, že hudba vyvolává pozitivní vibrace.
Já Vám k tomu přeji příjemný poslech, ať už posloucháte jakýkoli žánr.
Vaše Marc
Marcela Voborská
Číst dál
Jiní lidé žijí, aby jedli, já však jím, abych žil....... Sokratés
Moudrá myšlenka, moudrý filosof.
Také máte tu zkušenost, že o čemkoli se společnost lidí baví, vždycky se objeví téma jídlo? Je to základní potřeba všeho živočišstva, jen člověk ji povznesl k výšinám.
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…