Dvě Porty a Krteček z druhé poloviny 90. let minulého století a Porta a Krtek z roku 2006, respektive 2007 jsou nejvýznamnější ceny získané během desetileté pouti folkrockového Načasu, kterému se, po pár hubených letech, podařil dokonalý comeback mezi amatérskou folkovou špičku, včetně vydání úspěšného třetího řadového alba Tmavana. Návrat o to cennější, že se k němu sešla takřka kompletně původní sestava kapely. A znovu drží, rozrostlá o bubeníka, pohromadě již třetí rok. Kapela Načas vznikla jako studentský soubor a její název dodnes prozrazuje, co si zakladatelé mysleli o její budoucnosti. Dnes se zdá, že by se soubor měl jmenovat, především zásluhou kapelníka Honzy Komína, spíš Nafurt. A právě on odpovídá na otázky tohoto rozhovoru (více na www.nacas.cz).

V dubnu 2003 byl příčinou rozpadu slavné sestavy Načasu všeobecný hudebně-názorový rozchod. Jak je možné, že po dvou letech, počínajíc dubnem 2005, se sestava znovu sešla v takřka původní podobě?
Na můj vkus jsme tehdy začali být příliš tvrdí. Nehrálo se mi s tou mou akustickou kytarou v kapele moc dobře, neslyšel jsem se při zpěvu, přestalo mě to bavit. Pak jsme se sešli po letech s bráchou a Michalem Pravcem. Jen dvě kytary a tři hlasy a to nás nakoplo. Zase to fungovalo. Odložili jsme minulost a začli se vzájemně respektovat.

Ve jsoucí sestavě hraje tvůj brácha Tomáš, oproti původní akustice, elektrickou kytaru a přibyly bicí Matouše Vokouna. Cítíš to jako přitvrzení? Proč a jak došlo k těmto změnám? Matouš je zhruba o půl generace mladší než zbytek kapely. Nedochází kvůli tomu někdy k rozporům?
Určitě je to přitvrzení. Původně jsme byli domluveni, že rytmiku to chce, ale spíše jsme hledali někoho na perkuse, jenže nikoho vhodného na dlouhodobé hraní nenašli. Pak zavolal Matouš z Kmotra, byl tak do hudby nadšený, že ho nešlo do kapely nevzít, i přestože se tím pozměnil záměr, na kterém jsme se dohodli. Matouše jsem do kapely chtěl spíš kvůli němu samému než kvůli bicím, tušil jsem, že přivane do kapely svěží vzduch. I deska měla být zpola akustická, nakonec to nahrál všechno. Ale pozor - těch akustických koncertů v čajovnách se nevzdááááám“.

Když se hovoří o Načasu, je na programu hlavně váš charismatický zpěvák Michal Pravec. Jen málokdy si publicisté všimnou na scéně velmi skromně působícího výborného foukačkáře Jakuba Horeckého. Chceš to komentovat?
Kuba má specifický styl hraní, který vycházel z toho, že jsme ho zpočátku nutili hrát vyhrávky, aniž bychom znali možnosti nástroje. Nutili jsme ho k tomu, aby každá vyhrávka byla melodicky nosná. On pak tak začal hrát sám od sebe všude. Nějaké bluesové postupy a zákonitosti, jak harmonikáři hrají, jsem tehdy vůbec neznal.

K nejčastějším změnám v Načasu dochází na postu baskytary. Je to náhoda, nebo to má svůj důvod?
To je náhoda. Dobří basáci, kteří s námi hráli, nám už dopředu říkali, že jejich hraní s naší kapelou není dlouhodobá záležitost, ať si hledáme někoho jiného. Prostě se to tak stalo, stejně jako byla náhoda, že Michal, Kuba a já jsme se sešli na jednom pokoji na stejné koleji. Slávka Tyrkase jsme sehnali přes inzerát.

Vaše muzika je převážně tvým dílem, další skládá Michal Pravec. Máte i silné textařské zázemí. Do jaké míry si tato poměrně početná autorská dílna navzájem zasahuje do tvorby?
Michal píše texty, někdy to přinese i s melodií, někdy se vezme celá píseň, někdy se třeba něco opraví, já píšu melodie na Michalovy texty, které mi předhodí a na texty dalších autorů. K psaní potřebuji nejlépe štos textů a dělám na více písničkách naráz. Michal a já pak předhazujeme své výplody kapele a pokud se něco z toho líbí, tak se na tom začne pracovat. V poslední době je úmrtnost nových písní tak vysoká, že si říkám, že snad už nic dalšího dohromady nedáme.

Zdáte se být kompaktní partou a rozhodně jste úspěšnou kapelou. Přitom vystoupení máte nemnoho, mimo Prahu téměř žádná. Proč?
Protože je dost organizačně náročné, aby se dohodlo 6 lidí, kdy vlastně kdo může. Navíc někteří kluci již mají rodiny, děti nebo sedí na klíčových místech :-) a není možné přistupovat k akcím jako za našich studentských let. Řekli jsme si, že vyjma prestižních akcí a festivalů budeme mimo Prahu koncertovat opravdu zřídka. Po lidské stránce opravdu kompaktní partou jsme.

V současné době jsi, vedle kapelničení v Načasu, i „kapelníkem“ ePortýra a jsi takto jeden z mála aktivních muzikantů, kteří letos vstoupili do služeb Porty. Co tě vedlo k tomuto rozhodnutí?
Na netu se v diskuzích Porta vytrvale pohřbívá. Pro mě je Porta pojem, legendární festival. Řekl jsem si, že být kecálistou je snadné a rozhodl jsem se pomoci. Nabídl jsem se a po nějaké době jsem dostal mail, kde jsme se poměrně rychle dohodli, že moje pomoc bude spočívat ve věcech kolem internetu. Takže ePortýr a také pomoc při propagaci přes net.

Jako řadový čtenář a nezávislý pišec mám pocit, že ePortýr je zaměřen hlavně na Řevnice. Mám pravdu? Proč tomu tak je?
Abych pravdu řekl, já do interních věcí příliš nevidím. Pracuji pro Portu jako celek. Stránka Porty je jedna, ePortýr je také jen jeden. Vyvěšuji to, co napíšu, co mi kdo pošle, co najdu na netu o Portě. Oslovil jsem mraky lidí, kteří dříve do Portýra psali, a to z obou táborů. Pošle-li někdo článek o Portě v Ústí, nebo najdu-li nějaký na netu, rád ho zveřejním. Zatím většina článků je z oblastních kol.

Děkujeme za rozhovor.

Připravil Cimbura
Foto: www skupiny