Služebně-portovní zájezd na severomoravské kolo Porty je, z hlediska Pražáka, vždy tak trochu sázka do loterie. Příčina není ve vzdálenosti, ale v nejistotě toho, jak svatý Petr naloží s počasím. Cestoval jsem už chumelenicí, závějemi, za povodní. Letos to vypadalo na zuřivé předjaří, leč ouha! Od západu se přihnal orkán Emma. Sál bludovského kulturáčku se přesto rychle zaplnil s vírou, že žádný padlý strom nebo stožár vysokého napětí nevypne elektriku. Místní fanoušci Porty asi moc dobře vědí, že kdo si neurve židli do druhé odpolední, postojí si. Zpoždění se tady nepěstuje, moderátor Sandy Nosek zahajuje přesně, tedy přesněji, hned po Vlajce. Ve 14:10 už spouští své soutěžní vystoupení olomoucká čtveřice VORSHILA. Prý dobrovolná jednička, která otevřela letošní portovní soutěž v Bludově zvukem folk-rockovým. Řekl bych, že v poměru 30:70 ve prospěch rocku. Jedna akustická šestka, elektrický beglajt a basa, bicí a k tomu chraplavý zpěvák = celkem slušný zvuk. Druhý soutěžící - DALLAS z Uničova málem zdvojnásobil počet účinkujících na scéně, tvoří ho sedm muzikantů. Do zdejšího Portýra o sobě tvrdí, že produkují folk. Souhlasím s podotknutím, že tam slyším zřetelně i notičku trampskou. Vlastní písničky preludované dámským dvojhlasem bude třeba ještě propilovat, stejně tak souhru a čistotu projevu nástrojů. To SHODA OKOLNOSTÍ ze Šumperka, skoro domácí šestice, je se svým folkem určitě o stupínek výše. Výrazný zvuk a propracovaná aranž nástrojů, zpěvačka s hlasem natolik dominantním, že vokál s její účastí téměř vokálem není. MŮJČASS, dříve Můjgrass, z Bruntálu není na zdejší Portě nováčkem. Po hříchu si však poznamenávám, že dříve zněli lépe. VEJBLOUDI ze Šternberka si dnes také nevybrali správný den a dobrou formu. Pokus o bluegrass spíše nevyšel a čisté tóny jaksi zapomněli doma. Veteráni severomoravské trampské scény BRZDAŘI se letos díky mladému překvapení ve své sestavě – banjistovi Martinovi Zachovi, stali opět kvartetem. Sál se rozezvučel impozantním basem Ládi Chrapouna Táborského. Dvě autorské skladby a jeden trampský evergreen tvořily jejich letošní soutěžní vystoupení. Držím palce, aby si jich porota všimla, diváci je ocenili dlouhým potleskem, ba i umííí se ozvalo.

KOSTI jsou prostějovská skupina, točící se již od roku 1996 kolem skvělého textaře Tomáše Zeleného. Ten svoje umění předvedl s bonusem velmi slušného pěveckého výkonu, který mně barvou hlasu a dikcí připomíná Petra Hapku. Přihodíme-li na váhu dobré vokály kapely, nápadité obsazení nástroji a výborné aranžmá, doufám, že ne jen pro mě se objevil velký adept postupu. ALIBABA z Olomouce či Horky nad Moravou je také vděčným objektem nejen moravských pořadatelů koncertů a festivalů všelikých. Omladili sestavu a na Portu přivezli zvuk s nádechem bluesu a prostřednictvím skvělé kytary Jirky Krbečka koketují se swingem. Píseň Holky z pouště je podle mě tím vzácným kořením, které potřebuje soutěž o Portu autorskou. První polovinu soutěžního odpoledne uzavírá AKVAREL z Olomouce. Opticky nováčci na bludovské Portě, ale osobnostmi ve své sestavě rozhodně nikoliv. Diváci ocenili zejména Laco Beňadika a jeho foukačky, porota a náročnější posluchači si určitě pochutnali na vokálech, textech či houslích Jitky Pluháčkové.

Desátým či chcete-li prvním vystoupením po přestávce byla NEOMLUVENÁ ABSENCE z Olomoucka /dříve známí jako Chat Botté/, americká moderní country s občasnými úlety mimo žánr, jak se sami charakterizují. Muzika postavená na velmi solidním zvuku nástrojů s trojhlasým, převážně dívčím vokálem a autorské tvorbě. Příjemně poslouchatelné, osvěžující vystoupení. HUBERTUS, country kapela z Uničova, zahrála tři autorské skladby kapelníka Ondry Čicha s plným nasazením, hurástylem všichni do šturmu. Country rachot však nedokázal zakrýt intonační chyby nástrojů a zpěvu. Poslední píseň, „moravský protestsong“ proti Praze mě jen utvrdil, že bude v jejich vlastním zájmu, když do Čech na Portu raději nepostoupí... Kapela PEDRO je v pravém slova smyslu portoběžníkem. Tyhle Východočechy už jsem viděl hrát snad na polovičce oblastních kol. Aby vyhověli věčnému pošťuchování Hradečáků a Pardubičáků, uvádějí, že jsou z Hradubic. Řekl bych, že kapelníka Jarka Plesara muzika strašně baví, především to stálé hledání toho pravého zvuku a muzikantů, kteří mu v tom pomohou. ZBOŘEC ze Šumperka hraje bluegrass z vlastní dílny. A dobře! Práce s dynamikou hlasu je, kromě klasické solidnosti nástrojů, tím, co dělá bluegrass bluegrassem. RENSI z Přerova předvedla čtyřhlasý trampský chorál, který asi stál hodně dřiny a ještě chvíli práce dá, stejně jako úplná jistota kytarových sól. Skupina RESERVE, bruntálsko-ostravská sestava, hraje prý progresivní folk a vlastní autorskou tvorbu dívčí části kapely. Některé nástroje /dobro, banjo/ by spíše ukazovaly na bluegrass, ale třeba právě to se skrývá za oním slovíčkem „progresivní“. Muzika to však byla dobrá, moderátor Sandy dokonce zaloboval u diváků slovy: „příliš dobrá muzika na tak vlažný potlesk“.

Přerovská sestava The ŠŮTRS už poznala, jak se nejen z Porty vozí vítězné trofeje. Poslouchám je rád. Mají zvuk trampského sboru, který jakoby prošel školou Joe Jégra s jeho swingově trampskou esencí. Tohle přesně předvedli i dnes v Bludově. Jiný nebudu, prostě lahůdka! A další z lauerátů je na scéně, ŠPUNT Přerov. Sál aplauduje jak na hokeji. Tuhle atmosféru může převážná většina portovních scén jen závidět! Vím o čem mluvím, pořádám pražské kolo… Nechci plýtvat superlativy, ale jsou zatraceně dobří! Obvyklé klišé, že netřeba závidět porotě její nelehkou úlohu, je tvrdou pravdou. Už teď lituji těch, co budou „až“ čtvrtí, pátí. DOJEM z Prostějova soutěž v Bludově uzavírá. Také oni loni postupovali Portou až do Jihlavy. Sound kapely se pohybuje někde mezi folkem a country, což je dost široký záběr. Dovolím si jejich zvuk charakterizovat slovy: příjemná, barvitá muzika se spoustou nápadů, čistými sólovými party i vokály, která musí vyhovět spoustě posluchačů. Znovu nezávidím porotě, i když tady bych právě sázel na to čtvrté či páté pořadí.
Napjaté očekávání výsledků netrvalo dlouho, porota se činila rychle. Nádherné řezby Mirka Dudychy vzápětí poznaly své majitele: Diváckou Portu dostávají znovu, ale po zásluze BRZDAŘI. Další Porty už obdrželi výhradně přerováci. Autorskou ŠPUNT za skladbu Sudičky a dvě interpretační postupové Porty do Řevnic za místo první The ŠŮTRS, za druhé místo ŠPUNT. Třetí cenu – bohužel nepostupovou – si odváží ALIBABA. Porota pamatovala svoji cenou i na skvělý přednes jejich kytaristy Jirky Krbečka. Psal jsem, že lituji těch, co budou čtvrtí pátí. A tak prozradím, že ti „nešťastní bramboroví medailisté“, které porota „zanechala“ na těchto místech se jmenují KOSTI a SHODA OKOLNOSTÍ. Řekl bych, že si do budoucna založili dobré konto v portovní bance.

Lochness