Rozdělávání ohně odjakživa patří k tábornickým, chcete-li trampským, dovednostem. Většina z nás si neumí bez ohně, kolem kterého sedí parta kamarádů, představit žádný vandr či výpravu s tábornickým oddílem. Ale víme jaká pravidla a zákony platí při používání ohně v přírodě?
Většina našich kamarádů je zaskočena otázkou: „Kde se smí rozdělávat oheň?“ a odpovídá: „No přeci v bezpečné vzdálenosti od lesa“, což není správná odpověď. V tomto článku se pokusíme popsat základní zákony (a vyhlášky) pro případné situace do kterých se můžete dostat.
Rozdělávání ohně a zákony:
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
Tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody je zakázáno
- v národních parcích (§ 16 odst. I písm. c/ zákona).
- v chráněných krajinných oblastech (§ 26 odst. I písm. b/ zákona)
- národních přírodních rezervacích (§ 29 písm. j/ zákona)
Jen pro upřesnění. V současné době jsou na území České republiky čtyři národní parky (NP Šumava, NP Podyjí, NP České Švýcarsko, Krkonošský NP). Chráněných krajinných oblastí máme na území ČR asi 25 a národních přírodních rezervací je 114, tyto útvary jsou pochopitelně označeny v turistických mapách.
Výjimky z těchto zákazů povoluje v jednotlivých případech vláda ovšem jen v případě, že veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody.
Rozdělávání ohně a les:
Tábořit mimo vyhrazená místa se nesmí v lese (§ 20 odst.
1 písm. k/ zák. č. 289/1995 Sb.) Oheň se nesmí rozdělávat v lese, ani do vzdálenosti 50 metrů od okraje lesa. Nejčastější zákazy táboření mimo vyhrazená veřejná tábořiště obsahují
obecně závazné vyhlášky obcí, které mají pravomoc je vydávat ve své samostatné působnosti
(§ 10 zák. č. 128/2000 Sb.)
Závěr tedy je, že ten, kdo chce tábořit v přírodě by měl vědět na jakém pozemku se nachází. Pokud půjde o pozemky soukromých osob (označené vývěskou „Soukromý pozemek“), měl by vždy mít souhlas od vlastníka pozemku. Pokud půjde o pozemky, které vlastní stát nebo obce, měl by táborník dodržovat zákaz táboření a s tím související rozdělávání ohně. Zákaz táboření (a rozdělávání ohně) by měl být také dodržovaný v některých zvláště chráněných územích jako jsou národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace a v místech, kde to zakazují vyhlášky obcí.
Rybářská stráž (a ani kárný orgán ČRS) nemůže postihovat přestupek táboření, ale může tento přestupek nahlásit kompetentním orgánům k jeho řešení, především policii či orgánům ochrany přírody. Tyto orgány mohou uložit pokutu až do výše 5000Kč.
Pokud vás zajímá problematika ohňů a táboření doporučuji nahlédnout na přednášky Jihočeské tábornické školy (http://www.jcots.cz/), či osobně tábornickou školu navštívit!
Jiří „Wohryzek“ Zatřepálek a Jan „Hanz“ Dostál
