Letošní rok je specifický z mnoha důvodů, mimo jiné i proto, že zahrnuje dvě výročí se vztahem ke jménu Wabiho Ryvoly. 27. února uplynulo 25 roků od data, kdy Charon odvezl Wabiho na své loďce z našeho pozemského světa a 4. dubna by se Wabi dožil 85 roků.
S jeho předčasným odchodem jsem se nikdy pořádně nesmířila, ale tak nějak zůstával s námi díky písničkám, které žijí dál svůj svébytný život mezi kamarády, u ohňů, na stezkách, na rozhlasových vlnách i frekventovaných nahrávkách. Na druhé straně se snažím představit si Wabiho jako pětaosmdesátiletého chlápka a nejsem si jistá, jak dalece jsou moje představy vůbec reálné.
Nicméně při poslechu jeho písniček – pravda je, že se hrají často, a to nejen v trampských kruzích – si vybavuji vzpomínky na chvíle, kdy jsem tu kterou z nich slyšela poprvé nebo o nich s Wabim diskutovala. Dodnes mne uchvacuje jejich lehce drsný styl, za nímž vždy vykukuje citlivé pochopení a jedinečná barevnost a plastičnost slovy vykreslovaných obrazů a dějů. Jeho písničky prostě lidi vnímají nejen sluchem, ale cítí je až někde mezi čtvrtým a pátým žebrem.
Wabiho písničky byly navíc svým způsobem i určité vize. To by se dalo dokumentovat na řadě jeho textů, ale nejvíc jsem si to uvědomila při jedné z jeho nejznámějších písniček – Letokruhy. Napsal ji někdy v roce 1982 a kromě Paběrek ji věnoval i Lampovi, který už také sedí na nebeském kempu Wabimu po boku. Ale právě on byl mezi těmi, kteří tuhle píseň hráli na světovém potlachu v Kanadě na Bush River v roce 1998. Ty ohně, kolem kterých jsme seděli, skutečně plály pod ledovcem a kouř opravdu voněl smůlou z kanadských sosen. A všichni jsme mysleli na ty, kteří už s námi do tohohle kruhu nikdy nezasednou.
A co víc? Díky kamarádům z Kanady by předloni uzavřená éra světových potlachů měla pokračovat v příštím roce setkáním trampů z celého světa opět na Bush River, a to pod názvem Kanadské letokruhy. Otevřenou otázkou ale zůstává, zda vývoj situace nám dá šanci tohle setkání vůbec uskutečnit.
Při vymýšlení článku do Trampské poradny jsem dlouho váhal nad jeho zaměřením a obsahem. Vzhledem k velikým mrazům letošní zimy mě napadlo sepsat článek na téma „stopování“. Myslím, že právě zima skýtá velikou galerii stop.
US torna, mezi trempy známá spíše pod názvem „uska“ nebo „usárna“, je víc kus hadru než batoh. Tento p?vodem batoh americké armády používaný za sv?tových válek se stal nepsaným symbolem trampingu v ?echách. A tak jako dob?e sbalená uska budí obdiv a uznání, stejn? dob?e budí špatn? sbalená uska, takzvané mrtvé dít?, posm?ch. Proto si poj?me ?íct n?co málo užite?ných rad o jejím sbalení.