Břevnovské Brnkání – potěšující chvíle plná dobré nálady, kamarádů, muziky a vtipných textů – pokračovalo v hotelu Alexander tentokrát zase pod vedením písničkáře Františka Vlčka a jeho syna Martina.
Uvádějící Belmondo představil hosta večera, skupinu Humbuk, způsobem, který mi připomněl mého pana profesora matematiky Zdráhala, který nám (když to šlo) připomínal, že učí matematiku, ale není žádný suchar, má rád poezii apod. Belmondo totiž řekl, že dva z hostujícího tria jsou matematici, což je prý dost odlišná disciplína od písničkaření, a aby ilustroval, jak ho vystoupení matematiků zajímá, vzpomněl si na příhodu, jak jeden matematik měl hospodu, a když si kdosi telefonicky objednával stůl pro čtyři na osmou, chvíli bylo ticho, a pak řekl, že stůl pro tolik tisíc lidí nemá…
Kontrabasista Luboš Pick je z matfyzu, kytarista Pavel Kerouš z jaderné fakulty ČVUT, jen zpěvačka Marta Šulcová má „obyčejné“ zaměstnání, ale začali Bobem Dylanem s vlastním vtipným textem, a tak to pokračovalo k velké spokojenosti publika. Používali hudební nápady a originální písně slavných muzikantů, ovšem opatřené jejich vlastními texty, ať už vyjadřovaly touhu po vlastních rajských, jak by měl vypadat ideální šéf apod. Moc se neodchýlili od smyslu písně Paula Simona, když zpívali o dvanácti způsobech, jak nechat ženskou, potěšili i tak riskantním tématem, jakým může být praktický doktor a téměř morbidní píseň Nic než prach nazvali nádherně – horůrek. Každopádně taková esa žánru jako Dylan nebo Simon by jistě měla radost, o čem všem se dá zpívat v jejich písních. V závěru se otřeli i o krizi středního věku a jednu písničku věnovali svému někdejšímu bubeníkovi, který v nepříliš starém věku zahynul jako navigátor při automobilové soutěži.
Oba Vlčkové zdařile pokračovali v náladě večera nejdřív novějšími písničkami, které si vzaly na paškál různá člověčí období a radosti jako svatbu, hvízdání, banány, a přešli (i na žádosti z publika) k vlčkohitům typu Borovice, Čmelák, Otesánek, Hospoda u posledního halíře a tzv. interaktivními písněmi zapojili do zpěvu zbytek salonu, kde se hrálo. Ačkoliv Břevnov je sice znám spíš Bílou horou, Brnkání na břevnovské pláni a Břevnovský Březňák (podzimní bude 20. října) udělaly z tohoto kusu Prahy slušnou zásobárnu dobré muziky.
Foto: Jiří Břicháč
Při vymýšlení článku do Trampské poradny jsem dlouho váhal nad jeho zaměřením a obsahem. Vzhledem k velikým mrazům letošní zimy mě napadlo sepsat článek na téma „stopování“. Myslím, že právě zima skýtá velikou galerii stop.
US torna, mezi trempy známá spíše pod názvem „uska“ nebo „usárna“, je víc kus hadru než batoh. Tento p?vodem batoh americké armády používaný za sv?tových válek se stal nepsaným symbolem trampingu v ?echách. A tak jako dob?e sbalená uska budí obdiv a uznání, stejn? dob?e budí špatn? sbalená uska, takzvané mrtvé dít?, posm?ch. Proto si poj?me ?íct n?co málo užite?ných rad o jejím sbalení.
Rozdělávání ohně odjakživa patří k tábornickým, chcete-li trampským, dovednostem. Většina z nás si neumí bez ohně, kolem kterého sedí parta kamarádů, představit žádný vandr či výpravu s tábornickým oddílem. Ale víme jaká pravidla a zákony platí při používání ohně v přírodě? 
Tee-pee je obytný kuželový stan používaný původně pěšími lovci a zemědělci, příslušníky přírodních národů od severních Skandinávců, přes sever dnešního Ruska až po sever Ameriky a Grónska. Postupem času se tato konstrukce dostala i do prérijních oblastí severní Ameriky, kde zdomácněla a kde ji místní obyvatelé přivedli téměř k dokonalosti. Historie je dlouhá a proto si něco řekneme spíše o stavbě a vybavení, než o samotném vývoji.
...leč jihočeský tramping nebude zapomenut.