Ten kluk mě štval už od chvíle, kdy jsem chytal vlak za poslední vagón a on mě přidržel za krosnu na peróně.
 "Vole," procedil skrze zuby, "chceš přijít o nohy?" To se ví, že ne, a tak jsem po něm jen loupl okem a odešel do nádražní restaurace otráveně vyčkat dalšího vlaku. A taky spláchnout ten pech.

Přisedl si ke mně právě ve chvíli, kdy jsem byl na nejlepší cestě podlehnout sirénnímu vábení umolousaného pingla a doplnit stafáž pivní sklenice kulantním prckem rumu.

 "Vole," prohodil zase tím svým k naštvání mírným hlasem, "chceš, aby ti bylo blbě? A víš, co na to tvoje ubohý játra?" Co je komu do mých jater a ještě ke všemu holouskovi, i když asi, jak vidno, docela rozumnému. Ale nakrknutý pinglouš už povzneseně odplul a jeho flekatá utěrka hodila koncová světla mému váhání. Hošan jen pokýval hlavou a zmizel.
 Objevil se teprve ve chvíli, kdy jsem se chystal seskočit z posledního vagónu v takové zapadlé staničce, kterou označuje jen torzo parádně zrezavělé cedule se zbytkem písma, plandající na jediném nahrbeném sloupku. Ze tmy se ozvalo už důvěrně známé: "Vole, dávej pozor kam skáčeš, je tu jáma jak na mamuta." Když jsem si pak posvítil baterkou, na zádech mi zaťapkaly mrazivé pacičky - tak z takovéhle jámy bych určitě bez zlomených fajfek nevyvázl. Naladilo mě to poněkud smířlivěji vůči tomu neodbytnému vlezlíkovi, který se mnou naprosto suverénně cupal pěšinou, jako bychom byli na tenhle výlet domluveni.

 Cestou mě zachránil ještě před uražením hlavy o strom a před pádem do jezírka, které tady nikdy předtím nebývalo. Už jsem se pomalu začal smiřovat s tím jeho předvídavým supermanstvím i protektorským tónem k jeho věku nepatřičným, i když mi chvílemi parádně lezl na nervy.
 Samozřejmě, že jsme skončili u jednoho ohýnku dole v lomu, kam jsem měl namířeno hledat vltavíny. A když se mírně zahřátý lahváč vracel podruhé z jeho ruky, smočil jsem plátek v tom zrzavém nektaru a povídám: "Hele, co ty jsi vlastně zač? Proč jsi se na mě nalepil a proč mi děláš mámu, mlíčňáku?"

 Holousek se pohodlně zapřel do kamenného sedátka a pak odtušil, jako by se nechumelilo: "Vole, já jsem tvůj anděl strážnej. Starýho Melichara z toho kleplo, jak jsi mu dával zahulit. A kromě toho byl školenej na truhláře a tesaře, a ne na takový divochy, jako jsi ty. Takže tě, vole, přidělili mně - já mám na to odborný školení."
 Raději jsem si znovu nahnul z lahve a pěkně zhluboka: To je neuvěřitelné, jakživ jsem neviděl anděla strážného - tak sprostého...