Následující recept vznikl zcela náhodou před lety u Tonyho Linharta na chatě na Kocábě. Předesílám, že to bylo v neděli, kdy dovezené zásoby již dávno vzaly za své a bylo nutno uvařit nedělní oběd. Jak se říká „co dům dal“.  Přála bych Vám vidět Tonyho nedůvěřivý výraz, je totiž známý svým vyhlášeným kuchařským uměním a mlsným jazýčkem. A tohle, co jsem chystala, tedy v životě neviděl.

Našla jsem půl hlávky bílého zelí, přiměřeně /asi 5 /špekáčků, kari koření, sojovou omáčku, polévkové koření, alias Magi, Worchesterskou omáčku, Solamyl, olej nebyl, bylo máslo. Tedy zbytek másla.
Rozdělali jsme v kamnech oheň, na staré železné pánvi jsem rozpustila máslo a na něm jsem restovala zelí, nakrájené na jemné nudličky. Když bylo sklovaté, přesunula jsem ho na talíř a na pánvi jsem pokračovala s opékáním špekáčků, nakrájených rovněž na větší nudličky. Když byly krásně zlatavé, přidala jsem orestované zelí, přidala dle chuti koření a omáčky, poprášila Solamylem a dílo bylo dokonáno.

Tuto velice voňavou dobrotu jsem servírovala i s pánví na stůl, přílohou byl chléb a nebudete mi věřit, že nevěřící a nedůvěřivý Tony si liboval, jaká že to je dobrota. Velkou ctí pro mě bylo uveřejnění tohoto receptu v jeho Trampské kuchařce, samozřejmě pod krycím a kulišáckým názvem.

Jak je vidět, i z mála se dají udělat zázraky a mně nezbývá, než popřát všem tvůrcům dobrou chuť!