Štafeta ePortýra
Luboš Stráník, kterého se ptal Pavel Žalman Lohonka, kterého se ptala Pavlína Jíšová, se ptá Lenky Slabé
Jsi šťastná? Pokud jsi šťastná, tak napiš, co tě štěstím naplňuje, pokud ne, tak můžeš důvody napsat taky, ale není to nutnost.
Zcela jistě jsem šťastná. Mám krásnou rodinu, děti, kterým se daří. Zdraví se nás drží, tak co si přát víc.... Snad jen, aby se nám všem podařilo obnovit “normálnost” života, jak jsme znávali a aby se hudebnímu dění povedlo navázat zpřetrhané kontakty a roztlačit koncertní a festivalové dění. Je co dohánět.
Od kolika let vlastně zpíváš má milá přítelkyně.
Snad odjakživa... Hudba, zpěv a tanec byly moje výrazové prostředky od malička. První vyučování hry na klavír a rytmika začaly ve 4 letech. Od té doby jsem začala veřejně vystupovat. (úsměv) První pěvecké samostatné vystoupení v koncertním sále vzpomínková fotografie dokumentuje z konce 1. třídy ZŠ. První setkání s mikrofonem a tanečním orchestrem jsem s nadšením zkusila jako osmiletá školačka. Prohlídni si fotky z historie na našem webu: www.lenkaslaba.cz
Slyšel jsem hodně zpěvaček zpívat tvé písně (Orel, Venkovanka, Trilogie ...), ale musím říct, že je zpíváš opravdu nejlíp. Co u nich ještě i dnes prožíváš nebo je zpíváš už jen automaticky s naučeným profesionálním umem?
V mých písních vždy rezonuje můj osobní život a zkušenosti sebrané každodenními starostmi a radostmi. Mé písně pro mě už mnohokrát pozměnily význam po obsahové a přednesové linii... To je asi normální...
Ke které své písni máš nejvřelejší vztah a proč?
Přinutil jsi mě trochu o tom přemýšlet....
Radostí bylo mnoho..., s první sólovou písní, první kapelou a pak každou další ..., s první Portou, s první nahrávkou, s první LP deskou, s každým vydaným nosičem ..., s prvním samostatným koncertem, s prvním samostatným CD.... a tak by se dalo dál pokračovat.
Zpívala jsem spousty krásných písní, ať převzatých i autorských. Všechny s velkou radostí...
Ale první písní napsanou o mě pro mě už navždy zůstávají Prstýnky z trávy Mikiho Ryvoly. Rodila se nelehce, dlouho jsme nevěděli jak na ni. Pak jsem na zkoušce navrhla transpozice, zkusili jsme je a bylo to přesně to, co ta píseň potřebovala.
Dnes “Prstýnky” žijí vlastním životem. Dostala se lidem pod kůži... doprovází i zamilované k oltáři.
Čeho bys chtěla ještě v muzikantském životě dosáhnout a čeho v civilním.
Hrát našemu publiku na koncertech a festivalech tak hojně jako dříve.
Zažít společné jam sessions s kolegy z jiných skupin a kapel tak, jak to bývávalo na Portách, kdy jsme přáli jen to nejlepší jeden druhému... Moc by se mi líbil i koncert při příležitosti mých kulatin, kdy by se sešli všichni mí současní i bývalí kolegové a zazněly by všechny stěžejní písně. Těším se na setkávání s přáteli a kamarády a moc ráda se stanu babičkou. Prostě si chci užívat každého všedního dne s radostí.
U kterého svého muzikantského kolegy (idola) bys chtěla hostovat, třeba na koncertě anebo na nahrávce.
Mám to štěstí, že s těmi, s kterými jsem si kdy chtěla zazpívat, se mi v životě splnilo.
Zazpívala jsem si s Jihlavským Vysočanem, Protonem (taneční orchestr mého otce),
Střepy, náchodským Kliďánkem (s Lubošem a Pavlem Malinou), s Plameňáky a Golemem (na soutěžích Mladé písně), poloprofesionálně s Nezmary a profesionálně se
Spirituál Kvintetem a Žalmanem a jeho Spolem. Hostovala jsem u bratrů Ryvolů,Minesengrů,Wabiho Daňka,Samsona, Jarka Nohavici, Hradišťanu, Vlasty Redla, v Kanadě s Jaromírem Mayerem a Jiřím Traxlerem, Susane Crowe a Katherine Whitley,a po návratu u Kamelotu Romana Horkého.
Všechna setkání jsou pro mě nezapomenutelná. Ráda bych se ještě dostala k zážitku s živým žesťovým orchestrem a zazpívala si třeba americké standarty.
Mám ráda vokály, líbilo by se mi i více členné vokální sdružení....acapella
S mými idoly zpívám pravidelně u přehrávače... Mám ráda písně Carolly King, Jamese
Tylora, Paula Simona, The Eagles, George Harrisona, Bonnie Raitt a mnoha dalších.
Jak bys popsala situaci v naší branži, co se týče nových kapel a muzikantů, ale i těch zavedených. Můžeš klidně popovídat o vztazích mezi mladou a starší generací.
Tuhle otázku vynecháme ... stále platí co Čech to muzikant a je nás tu prostě, na tak malý prostor, moc. Talentů je tolik a akcí asi bude spíše nedostatek na uplatnění programů nás všech. Je třeba si pomáhat a tak doufám, že tomu tak bude.
Natočíme s Triollou nějaké CD? A budeš hostovat na tom mém?
Věřím, Lubošku, že natočíme..... Máme dluh k tolika nevyužitým krásným písním...
Ráda si s Tebou zazpívám i na tom Tvém samostatném...
Děkuji za rozhovor.
Luboš Stráník
Taky díky ahoj, Lenka Slabá
