Porta se blíží, už po jedenácté ji přivítá Lesní divadlo v Řevnicích. Těší se na ni také Ivan Hlas, a tak jsme mu připravili několik otázek o muzice i o životě.
Na jaký nástroj jsi zahrál jako první?
Když nepočítám babiččino piáno v útlém dětství, tak to byla kytara.
Chodils jako dítě do lidušky?
Od jedenácti na klasickou kytaru, to mi vydrželo, i když už jsem hrál úplně něco jiného, skoro do osmnácti.
Jezdil jsi na chmel?
Jako učeň knihkupec jsem na chmel nejezdil, my jsme měli brambory. Ale dojížděl jsem tam za kamarády a kamarádkami.
Hráls tam holkám na kytaru?
Hrál jsem vlastně všude, tak od patnácti jsem měl kytaru pořád sebou. I ve škole.
Jaká byla tvoje první písnička?
Hráli jsme ji asi ve čtrnácti se školní kapelou The Mice. Žádná romantika, jmenovala se Fantom Londýna a pojednávala vzdáleně o Jacku Rozparovači.
Jak vlastně skládáš muziku?
Někdy velice lehce, někdy velice těžce.
Nahodile, nebo pravidelně?
Spíš nahodile, podle nálady. A potom jsou kategorie, kdy se blíží nějaký termín.
A jak to probíhá? Složíš nejdříve text, nebo hudbu? Nebo dohromady?
Pro sebe vždycky nejdřív hudbu. Ta mi udělá obrázek, určí náladu, frázování a vyznění textu. Opačně jsem to zkusil asi dvakrát a nelíbilo se mi to.
Hrají tvé písničky v rádiích?
Asi jo. Jenom mám podle nich dojem, že jsem od roku devadesát pět nic nenapsal a nevydal. Přitom jde asi o osm autorských alb. Nebo tak nějak. Tak to je zpráva o těch novinkách…
Jaké je tvé oblíbené jídlo?
Ztracená vejce. Jednoduchý selský pokrm.
A oblíbený nápoj?
Červené víno.
Nelákala tě někdy politika?
Přísahám, že nikdy. Určitě je potřeba, ale asi bych se v tom unudil. A dělat kompromisy a všechny ty věci kolem… Ne, to nějak není pro mě. A hlavně neumím tvrdit, že já jsem ten jediný nositel toho správného. Nebo moje strana či hnutí. To už je pak opravdu fuj.
Co tě hodně štve u nás v ČR, jestli něco takového je…?
Nějak se tu zase rozmáhá to, co úplně nesnáším. Zní to asi takhle: „Jsem blb a jsem na to hrdej“. V tom je bohužel odraz zdejšího dění.
A myslíš, že kdyby bylo hodně zle, mohl bys emigrovat? Uvažovals o tom někdy?
Uvažoval, a dost vážně. Je to hodně let. Teď bych i to uvažování bral jako prohru. Ale vím, že ten pomyslný blb nikdy takhle neuvažoval, a proto je třeba dávat pozor.
Jsi manuálně zručný? Umíš vyměnit žárovku? Přišroubovat něco k něčemu, nebo to přilepit?
Jsem manuálně zručný, ale současně i velice líný. Takže vyrábím hodnoty velice sporadicky. Ale myslím, že pod tlakem se člověk tak nějak naučí skoro všechno. Podtrhuji to skoro. A když už něco takhle začnu dělat, jsem překvapený, jak mě to baví.
Máš oblíbeného interpreta, s kterým by sis chtěl zazpívat?
Mám, a už jsme si spolu zazpívali i v hospodě. Je jím Jaroslav Samson Lenk.
Jdeš někdy na koncert svých kolegů? Třeba Njorek?
Ano, slyšel jsem je. Jak Norbiho, tak Olina. Je to moc hezký.
Těšíš se na Portu do lesa?
Těším. V Lesním divadle jsem hrál už mockrát a vždycky tam byla skvělá atmosféra. A myslím, že Porta do lesa patří.
Která písnička nesmí v Řevnicích chybět?
Určitě Wabiho Rosa na kolejích. Mám ji rád jako písničku, ne jako hymnu. A Wabi byl kamarád.
PORTA 2018
29. června až 1. července
Lesní divadlo Řevnice
Hosté:
Ladybirds, Roman Horký a Kamelot, Robert Křesťan a Druhá tráva, Norbi Kovác, Matěj Rak a Franta Vlček, Ivan Hlas trio, Jitka Vrbová a Hot Jazz Praha, Jaroslav Samson Lenk, Schovanky, Aleš Petržela, Přístav, Sunny Side, Petr Šušor – Drum circle, Jelen, Vokobere, Pavel Žalman Lohonka, Pocta Wabimu (Miloš Dvořáček, Vojta Kiďák Tomáško, Vokobere)
Další informace, také o prodeji vstupenek, najdete na webu Porta-festival.cz.
