Kapela Spolektiv slaví letos třicet let své existence, vznikla v roce 1988. I když měla ve své hudební historii osmnáct let pauzu, je to pořád ten samý Spolektiv jako dřív. A třicáté narozeniny se chystá pořádně oslavit.

Poslední dobou těší kapela své fanoušky na mnoha koncertech a v dubnu jich bude hned několik. Nejen o nich jsme si s kapelou popovídali.

Prozraďte nám, kdo byl tehdy u vzniku Spolektivu a odkud kapela pochází?

Spolektiv založili v dubnu 1988 Jarda Hnízdil s Martinem Jančurou, kteří hned ten den, kdy se domluvili, tuto skutečnost řekli Renatě Švecové. Tímto ji hned do kapely přijali a vzniklo folkové trio. A ještě v roce zrodu do Spolektivu přišel Lukáš Holec. Stalo se tak na kolejích Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích.

Jak vznikl zvláštní název Spolektiv?

Jedná se o spojení dvou slov společný kolektiv. Od začátku jsme chtěli název pojmout nějak jinak. V době našeho vzniku jsme se pojmenovali poměrně jinak, než bylo v té době obvyklé. Myslíme si, že název Spolektiv se vydařil.

Vzpomeňte na první roky kapely...

Kapela jezdila na koncerty vlakem (i do pražské Amfory s congy a veškerým vybavením) nebo prastarými auty Škoda 100 a MB 1000. Na devíti turné z deseti se po cestě zpět auta porouchala, takže muzikanti přijížděli na kolej nad ránem, kdy už jejich spolubydlící vstávali na přednášky. A tak členové Spolektivu obyčejně uléhali do postelí před osmou ranní s konstatováním, že dneska to fakt nepůjde.

A i v takových situacích se kapela rozšiřovala. Nejprve na kvintet s Vláďou Světlíkem, kterého později vystřídal Tonda Vidlák. Finálovou šestici pak doplnil Zdeněk Zajíček. S chatrnými vozidly, ale s neutuchajícím nadšením jsme tak sjezdili desítky, ba stovky koncertů a vystoupení a veškerá naše putování všemi Portami.

V roce 1993 jste vyhráli Portu v Brně. Jak na to vzpomínáte?

Soutěžit na Portě jsme začali od roku 1989. Vždy jsme prošli přes všechna kola do celostátního finále. Trochu jsme si tu Portu už zasloužili. Opravdu jsme si to odpracovali a měli jsme k ní několikrát hodně blízko. Renatu trochu mrzí, že jsme ji nezískali ještě v éře Port v Plzni, kde jsme byli třikrát. Hrát před plným Lochotínem byl životní zážitek.

Historie se ale neptá. Porta v Brně byla celá skvělá. Nám se tam nesmírně líbilo a v paměti se uchovala jako jiná než předešlé. Spali jsme v autě, protože bylo škoda trmácet se po celodenních zážitcích kamsi do ubytovacích zařízení. Muziky a přátel bylo pořád okolo plno, taky jsme každou chvíli hráli. Že přišla tak parádní chvíle zisku Porty za folk a později i první vystoupení na Dvoraně Porty, tak to bylo krásné uzavření naší soutěžní portovní cesty.

Pomohlo vám vítězství?

Pomohlo. Vlastně nám více pomohlo až teď než tenkrát. Pootevřené dveře sice byly, ale neuměli jsme s tím až tak pracovat. Každopádně nás to přimělo vydat v roce 1994 naše první album Spolektiv …a ticho v sobě, rok spolupracovat s firmou Panton, koncertovat a mít v podobě prvního CD něco jako nesmazatelnou stopu.

Po dva následující roky jste měli rozjetou kariéru, hráli jste na koncertech, měli za sebou vydanou desku. Proč jste vlastně přestali hrát?

V životě nás všech se udála spousta změn. Bylo po revoluci. Skončili jsme školu. Museli jsme se začít něčím živit, někde bydlet. Spojující střecha nad hlavou - VŠ kolej - se stala minulostí. Všechno bylo najednou jiné, nové, náročnější časově, finančně i logisticky. Ale hlavně. Všechny tyhle změny se postupně odrazily ve ztrátě inspirace. Tvoření začínalo bolet. Někdo to musel nazvat. První byl houslista Lukáš, záhy nato se rozhodla vyřešit situaci po svém zpěvačka. Otěhotněla. (Renata dneska ví, že to bylo nejlepší rozhodnutí v jejím životě a ostatní jí dávají za pravdu).

 

Oficiální fotka Spolektivu z prvního CD

Mnoho fanoušků se zaradovalo, když jste před čtyřmi lety ohlásili návrat. Co vás přimělo k tomu kapelu obnovit?

Celých těch 18 let jsme k sobě měli blízko a věděli jsme o sobě. Měli jsme možnost věnovat se rodinám a koníčkům, vybudovat si zázemí, vyzkoušet si různé jiné polohy muziky, třeba i sportů… Dneska je jasné, že jsme to nutně potřebovali k tomu, aby když jeden z nás po 18 letech zvedl telefon a nadhodil otázku vzkříšení Spolektivu, každý z nás odpověděl bez váhání: JO. UŽ ZASE JO. Mám nažito, mám co nabídnout, mám čas a chci ho trávit s vámi. Těším se…

Kdo teď v kapele hraje?

Určitě je skvělé, že v kapele je zakládající trio, tedy Renata Melda Švecová, Martin Jančura a Jarda Hnízdil. Z finální šestice, která byla v roce 1995, začal ve Spolektivu 2014 ještě Tonda Vidlák. Krátce jsme byli ve čtyřech, ale už při pátém novodobém koncertu s námi byl baskytarista Jirka Regásek.

Přestože bývalí členové Spolektivu s námi aktivně nehrají, tak Lukáš Holec je náš „hlavní konzultant“ při aranžování písní a stal se také hudebním režisérem alba Dej mi tvar. Zdeněk Zajíček patří k našim textařům a Vláďa Světlík, který s námi hrál v letech 1989 - 1990, se v dubnu znovu se Spolektivem objeví jako host při letošních narozeninových koncertech.

Jaká je vaše druhá deska Dej mi tvar? Podobají se písničky písním na té první desce, o 22 let starší?

Dej mi tvar je přímočařejší, čitelnější, projasněnější, …a ticho v sobě je o hledání, alternativě, nadčasovosti. Každá deska je jiná a přesto je na nich rukopis Spolektivu. Na Dej mi tvar se více projevuje Tondův autorský vklad a Renatin zpěv, na …a ticho v sobě se nejen díky abstrakci v textech Aleny Kronikové projevil Jardův skladatelský experiment. Martinovo písničkářství je pomyslným spojovacím mostem obou alb. Mladší album přináší příběhové texty Luboše Klejny, textové niterní prožitky Zdeňka Zajíčka, starší album textové kontrasty v nadsázce, podobenství či v satiře. Určitě by se dalo pokračovat dál a dál a tak jako tak bychom došli k závěru, že na obou albech Spolektiv poznáte. Jsou to naše stopy, odkazy, naše děti.

O čem jsou vaše písně?

Dnes jsou především o životě, což muzikanti ve středním věku, jako jsme my, obvykle předkládají svému obecenstvu. To by se asi i čekalo. Co je ale i pro nás dnes velmi cenné, jsou o obrovské energii. Diváci na koncertech určitě cítí tu opravdovost, s jakou k nim přicházíme, a že na pódiu necháme doslova všechno. Díky tomu se daleko lépe přenášejí k lidem i texty. Být zpátky se vším všudy. I tom naše písně jsou.

Jedna z písní - Raport - nyní slaví úspěchy ve Folkparádě na ČRo Region. Podle čeho jste vybírali, kterou píseň tam přihlásíte?

Raport v textu je niterní osobní výpověď. Velmi silná výpověď o bytí na zemi, poznávání světa a o objevování sebe sama a velké vnitřní síle. Když jsme text od Zdeňka Zajíčka dostali, řekli jsme si, tak co s takovým posláním? Martin Jančura dokázal Raport převést do písně. Jako u všech ostatních písní aranžujeme všichni společně. Vždy je to o hledání a tvoření těch nejlepších hudebních barev, díky čemuž je každá naše píseň jiná, a přesto se rukopis Spolektivu dá poznat.

Při natáčení Raportu na CD Dej mi tvar už Honza Friedl jej pasoval na výjimečnou píseň. Toto nám později potvrdilo několik přátel, že při Raportu cítí zvláštní mrazení. Nebylo jiné volby. Velmi nás těší, jak si Raport ve Folkparádě vede.

Letos slavíte 30 let od vzniku kapely. Co všechno chystáte na její oslavu?

Je to tak. Třicet let nám nikdo neodpáře, byť je to takové úsměvné. Před třiceti lety jsme sice vznikli, ale díky dlouhé přestávce bychom napočítali dvanáct celých a právě teď probíhající třináctý aktivní kapelní rok. Má to něco do sebe. Oprávněně můžeme slavit třicítku od vzniku, za dva roky zase třeba patnáct let na scéně. Na oslavu se prostě vždy důvod najde, že? :-)

Ale trochu vážně. Třicet let je kus života, který chceme oslavit tak, jak to máme nejraději. Na jevištích. Náš grafik Daniel Král nám připravil k výročí logo, které bude v mnoha případech zdobit plakáty našich koncertů, kterých v narozeninovém dubnu bude hned pět. 3. dubna ve Strakonicích, 11. dubna v Ostravě, 20. dubna v Českých Budějovicích a 27. dubna v Praze v KD Mlejn. Mezi těmito čtyřmi musíme zdůraznit živý koncert 19. dubna v TV Noe v pořadu Cvrlikání. Podobně jako v TV Noe si našich třicetin všímají i pořadatelé letních hudebních festivalů, proto si je připomeneme třeba na Vyšehraní nebo na Mohelnickém dostavníku i jinde. Celý cyklus našeho výročí uzavřeme 10. října živou nahrávkou koncertu v Českém rozhlase v Českých Budějovicích.
Nejkrásnější na tom je, že se k nám různě na koncertech připojí i naši bývalí kapelní členové, s kterým nás pojí veliká přátelství. Opět si s námi některé dávné písně zahraje na housle Lukáš Holec, kterého občas zastoupí jeho dcera Alžběta Holcová, baskytaru si rád oživí Zdeněk Zajíček a uslyšíte také Vláďu Světlíka a jeho příčnou flétnu.

Co byste si v kapele popřáli do dalších let?

Ať nám dělá radost tak jako doposud. Ať je naším zpovědníkem a hnacím motorem jak lidsky, tak muzikantsky. Ať nám dovolí v ní spolu zestárnout. A ať se tahle celá harmonie s láskou přenese do duší našich posluchačů.

Foto: archiv Spolektivu