Muzikant, pořadatel, pozitivní člověk - prostě Bárny
Poprvé jsem tě tuším viděl hrát s kapelou Fleret, jak dlouhu trvala tato spolupráce a hrál tam v té době ještě Vlasta Redl?
S Fleretem jsem se setkal, když jsem nastoupil do filharmonie ve Zlíně jako mé první muzikantské angažmá. Vlastík v té době tam pravidelně nehrál, ale potkávali jsem se na větších akcích a myslím, že poprvé to bylo na Portě. Každopádně od toho roku 1987 se známe, a společně jsem zažili mnoho nevšedních muzikantských tak i nemuzikantských setkání. Podrobnosti by myslím byli velice zajímavé, ale to asi na delší povídání.
Tvá image strýčka Pompa je považována za originální, nejspíš by v tobě nikdo nehledal muzikanta hrajícího i klasiku, dáváš spíš přednost klasické hudbě anebo té folkové?
Tak to slyším poprvé image strýčka Pompa. Možná je to podle modelu klobouku, ve kterém jsi mě viděl. Spíše to bylo něco jako zdali jsem nepřijel z nějaké plantáže ze slunečných krajů :-) Těch klobouků mám celou sbírku, ze všech koutů světa, která se pravidelně v každoročně rozšiřuje. Už jsem začal klobouky nosit i v zimě. Prostě něco na té hlavě mít musím. Dal jsem přednost lehce udržovatelnému povrchu hlavy. Co se týká té muziky: Já tu muziku beru jinak, pro mě to není o přednosti. Každá má svoje a baví mě i to setkávání. Takže určitě si něco rád dám s klasikou, protože tam je řád který je daný. Ve folku nebo v kapele, kde jsem hrál to bylo na mém rozhodnutí a společné domluvě s dalšími muzikanty a konečném hudebním výsledku. Takže tam je zase více ta svoboda.
Violoncello byl vždycky tvůj hlavní hudební nástroj? Umíš hrát tak bravurně i na jiné nástroje?
Na violoncello hraji asi od 8 let. Mám vystudovanou konzervatoř v tomto oboru. Jak hraji to musí posoudit jiní, ale děkuji za poklonu. Rád hraji na klavír, kytaru, tam máš větší možnost si zahrát sám. S kapelou v hospůdce na kontrabas a někdy vezmu trumpetu, z které ještě něco vyloudím. Studoval jsem na ni v dětství. Ale pravidla říkají cvičit se má do 25 a s trumpetou a pravidelným cvičením jsem skončil tak v 15. Tak žiji z toho, co zůstalo.
Po dlouhá léta jsi hrát s Cimbal Classicem, máš rád kombinaci folklorní muziky s folkem?
Cimbal classic je kapela, která vznikla pro festival Okolo Třeboně jako doprovodná kapela pro Vlastíka Redla. Takže ono to nebylo jen o folku a folklóru. Ale v repertoáru na festivalu zazněly třeba renesanční tance. Smyčce a doprovod s cimbalem k Yesterday, kterou krásně Vlastík zazpíval. Takže jak jsem již zmínil mě na muzice baví pestrost. Mimochodem letos se chceme ve zpomínání vrátit k různým muzikantským seskupením co na Okolo Třeboně zazněl s Vlastou, který zde bude mít svůj extra speciál koncert. Takže, pokud vše vyjde, bude Cimbal classic, ale třeba i dechovka. A taková polka Sbohem galánečko má naprosto jiný hudební rozměr. Myslím, že to málokdo zná.
Myslíš si, že hudební vzdělání je nutné i ve folkové muzice, nebo toleruješ neotesané muzikanty vyšlé z hospodské konzervatoře, ale plné talentu?
Hudební vzdělání může pomoci k rychlejší komunikaci teoretické, zdokonalí techniku protože, je známé pravidlo, když se učíš od někoho lepšího než jsi sám tak postupuješ daleko rychleji, ale nezajistí to zdali budeš, nebo nebudeš muzikant. To člověk má nebo nemá. Mám rád muzikanty z hospodské konzervatoře a vůbec bych nepoužil slovo "neotesaný", sám jsem mnoho hodin studoval a když je příležitost studuji na této "konzervatoř", a rozšiřuji si vyšší střední vzdělání. Někdy z toho vyjde zajímavý postgraduál.
Jakou muziku posloucháš, když zrovna nehraješ někde sám? A která hudba tě nejvíce oslovuje?
Mám ten záběr hodně veliký. Osobně spíše z živé muziky protože, když příjdu domů tak mám raději klid. Ale každý rok si vyhodnotím nějaký hudební zážitek, který dám na první místo. A když vyjmenuji ta jména jedná se o z zážitků z koncertů. Lehce zavzpomínám něco let zpět: Pink Floyd, Jarek Nohavica, Vlasta Redl, Jananas, Nerez, Jethro tull, Deep Purple, Antonín Dvořák, Janáček, Martinů, Buty, Paul McCartney, Karel Plíhal, Michal Pavlíček,Vlasta Redl, Nerez, poslední velký zážitek byl z koncertu Leonarda Cohena. Takže jde hlavně o pocity sdíleného vnímání a tím je pro mě živá muzika. Určitě těch zážitků je více a vyjmenoval jsem jen část, která nejsou napsané v pořadí mých preferencí. Ale když si teď uvědomím, co doma jako muzika běží často, tak je to dlouhodobě Stan Getz - ta deska byla příloho nějakéhou hudebního časopisu a myslím, že se to jmenuje Back to Brazil - taková pohoda.
Festival Okolo Třeboně, je tvým dítětem, které už dnes zplnoletnělo, jak to vše vlastně vzniklo a co bude dál?
Festival letos slaví 20. narozeniny, takže už ne zase tak malé dítě a něčím si už prošlo. Udělalo spoustu dobrých kroků tak i našlo spoustu slepých uliček. Nechalo na sebe působit výchovu všech možných vzdělavatelů. Některé výchovné metody časem neprokázaly své kvality a tím cesta - slepá ulička byla směřována jiným směrem. K některým moudrým lidem, co pomohli se vrací stále nebo alespoň se snaží vymyslet příležitost dalších setkání ...a stále objevuje nové a nové úžasné věci které se stávají sny a cíli, které si chce plnit. A když jde cílům naproti, tak to přece musí vyjít. Má mnoho přátel, s kterými se poradí. Tady musím tady určitě poděkovat všem, kteří na té cestě pomáhali a pomáhají. Na jednoho by to bylo moc. Takže jak jsi říkal na začátku pořád je to vlastně dítě, které si hraje. A co dál … co je spokojenějšího něž si hrát?
Okolo Třeboně, je dnes jedním z nejvyhledávanějších festivalů, čemu přisuzuješ tento úspěch. Festival je dítě které si hraje a k hrám zve své hravé přátele a v průběhu let nabaluje další hravé. Takže je to asi tím, že má rád hravé lidi a moc je do ničeho nenutí a snaží se jim udělat útulné prostředí. Asi to vystihl loni Jarek Nohavica slovy: "Čím byl pro vás dnešní koncert?!
To prostředí je nádherné, opravdu skvělé. V téhle zámecké zahradě jsem hrál poprvé a obklopení stromy, nebe nad hlavou, celý ten prostor je opravdu magický a kouzelný. A fakt to člověk vnímá, když hraje, nad hlavami všech těch lidí vidíte prostor jižních Čech, nebe tak vysokého a blízkého přitom. Atmosféra velmi vstřícná, velmi příjemná, obklopení stromy, sedící i postávající lidé, bylo to velmi útulné. Útulné jako je celá Třeboň, to je hlavní a nedůležitější slovo a přídavné jméno, které se k Třeboni hodí. Útulné.
Část rozhovoru s Jarkem Nohavičku pro Okolo Třeboně bezprostředně po koncertu v Třeboni 27.6.2010 (Václav Koblenc)
Pozvat Divadlo Járy Cimrmana na festival byl tvůj nápad, nebo se ti divadelníci ozvali sami?
Cimrmani jsou na Okolo Třeboně mimo prvního ročníku pokaždé a jsem rád, že zde zakončuji svoji dnes již jistou sezónu. Máme taková přátelské setkání. Pan Smoljak pravidelně startoval běh Járy Cimrmana, závod kde vyhrávají všichni, protože co se vybere na startovném, tak jde nadaci – Slunce pro všechny. Je to mnoho společných zážitků na které si rád vzpomenu.
Jezdíš rád na Portu a máš tuto trofej doma?
Poprvé jsem byl na Portě myslím v 1981 doma v na jihu. To bylo určitě to základní kolo s kapelou Hráz z Třeboně – a pak různá seskupení na jihu Čech. Na tu velkou Portu v Plzni jsem se poprvé dostal jako host s Třeboňskými pištci na Lochotín v. r. 1985. Následoval Fleret a abych se nepletl myslím, že tam byla cena pro kapelu a písničku Vlasty Redla–Bečva. Pravda už nějaký čas jsem tam nebyl takže mohu říci jezdil jsem tam rád .
Jak se díváš na prolínání různých druhů hudby do folku? Jsi snad ortodoxním folkař?
Mám rád různá spojování mohou z toho zvniknout vyšlechtěné odrůdy.Je to jako kulinářšká záležitost najít ta správná spojení . A kdo hledá najde.
Máš nějaké místo, kam se vracíš rád a kde bys třeba chtěl i žít?
Mám místa na která se rád vracím a je jich více . Měl jsem období, kdy jsem jako muzikant trávil více času v Japonsku než třeba v Třeboni a je to pro mě nádherná země. Mám radost na chaloupce na jihu Čech, kde se tak příjemně zastaví čas. V Třeboni cítit vůni lesů a rybníků. V Praze jsem od roku 1988 má svoje kouzlo. Žiji teda na různých místech a jsem rád, když se takto mohu pohybovat po světě. Třeba se to začne postupně redukovat a budu pohodlnější a lenivější, ale zatím jsem se ještě nerozhodl - neusadil.
Jak vidíš svou budoucnost, jakožto muzikanta, pořadatele?
Muzika má dělat lidem radost a pokud jsem ji přenesl radost z muziky na další jsem rád.
Pořadatel je: hraní, kombinování, směrování, hledání je to prostě hra
V tom vidím budoucnost hrát si a udělat si radost, o kterou se mohu podělit.
Pod toto se mohu jen podepsat Bárny ... moc díky za rozhovor
Ptal se Luboš Stranďa Stráník
foto: Vít Školník Urban
