říká Míša Leicht v rozhovoru pro rádio Samson. Dlouholetý člen a zakladatel bluegrassové legendy - skupiny COP, která letos slaví 33 let od svého založení, hovoří o tom, co má jeho kapela společného s Robertem Křesťanem a Druhou trávou a proč rád poslouchá Metallicu, Zelenáče, Epy de Mye či P.R.S.T.

Minulý rok jste byl jedním z těch aktivnějších muzikantů české scény. Co plánujete letos?
Chci pokračovat v tom, co je rozjeté. Znamená to v podstatě hrát jak se skupinou Cop, tak i sólově. Rád dělám pořady, kam si můžu zvát hosty. Občas si u někoho zahraji. Našel jsem zálibu v bigbítu, občas někde moderuji. Konferuji vlastně už pouze dva větší festivaly. Z toho jeden je tady u nás v kraji, nese název Heřmánek. To je krásný festival v Heřmanově Huti.

Plánujete něco úplně nového? Kromě COPu a sólové tvorby?
Teď bych rád natočil sólovou desku, už je po ní „hlad“. Materiál už, myslím, tak trochu mám.  Teď to chci ještě dodělat, doladit, jak to asi bude vypadat. Takže toto by mělo být to nové. Jinak staronová věc je taková,  že po třiceti letech jsem zase začal hrát bigbít, a to s kapelou Galerie. Takže obrážíme plzeňské hospody a rockové kluby. Při bigbítu odpočívám ...

Vaše minulá deska sklidila poměrně úspěch, jak posluchačský, tak od recenzentů. Jaká by měla být nová deska?
No to je právě to - já ten kabát desky chci teprve vymyslet. Jestli bude syrová, nebo jenom třeba akustická. A nebo jestli bude jako ta minulá, tedy trošku do rocku. Nevím, ještě o tom teď přemýšlím... Jestli pojedu v těch zavedených kolejích, nebo jestli to posunu někam jinam. Já jsem teď měl hodně práce s Copem.  To je hotovo a teď se vrhnu do práce okolo své desky.

Jak všechno stíháte? Koncertujete jak sólově,  tak s Copem. Vedle toho zkoušíte, cvičíte...?
Je to zvladatelný. Je to moje práce, dá se to stíhat. Ono toho není zas tolik, jak to třeba vypadá. Normální smrtelník to zvládne...

Takže se tedy věnujete výhradně hudbě?
Jenom muzice.

Dá se tím uživit?
To je otázka. Záleží na tom, co chce člověk vydělat. A co člověk potřebuje k životu. Muzikou se určitě uživit dá. Já jsem spokojený. Ale myslím, že nejsem tak náročný, prostě mi to stačí. A pro mě je ta největší odměna fakt, že se mohu živit muzikou. To je pro mě velký dar.

Čeká vás sólový plzeňský koncert, jak se vám doma hraje?
Hrát v Plzni je pro mne těžký. Já tady hraju rád, protože jsem tady, jak říkáte,  doma.  Zdejší  publikum jsou vlastně moji známí, blízcí. Ale zase každý muzikant řekne, že doma není nikdo prorokem. Pokud doma hrajete moc často, tak zevšedníte. A tady je publikum trošku náročnější, než v jiném městě. Na to jsme přišli s Copem, po těch mnoha letech, co hrajeme. Proto se snažíme hrát v Plzni přes léto co nejméně, abychom tu měli hezký vánoční koncert. Ten poslední, který proběhl v Besedě, se moc povedl, velký sál byl plný. A to je potom odměna za to. že jsme se tady moc neukazovali. Některým lidem se to nemusí líbit, ale myslim si, že takhle se to asi má dělat.

Kde se vám hraje nejlíp?
Já myslím, že to není dané místem. Že to spíš záleží na atmosféře, která momentálně je. Já nemůžu říct  že by se mi líp hrálo na Moravě nebo v Praze. To je pokaždé jiné. Záleží na konstelaci, jací lidé na koncert přijdou, v jakém rozpoložení je kapela, jak lidi reagujou na naše vystoupení.

Je o vás známo že vaše tvorba prostupuje poměrně velkým rozsahem žánrů. Jakou hudbu si rád pouštíte doma?
Někomu se to může zdát nepochopitelné, ale já poslouchám doma bigbít. A vyloženě takový ten nejtužší. Vždycky jsem byl jakoby napůl pro bigbít a bluegrass, který hraju vlastně od čtrnácti let.  Ale zase si nemyslete, že poslouchám  starý bigbít z té doby! Ale mám rád kapely typu Megadeth, z těch hodně známých třeba Metallicu. To se mi v autě líbí víc, než kdybych měl poslouchat něco s banjem. Téměř všechno poslouchám v autě, doma na to není čas. A také, když se „hrabu v motorkách“.

I přesto - je nějaký současný český interpret, skupina, kteří vás nějak zaujali, ze současné mladé tvorby?
To ano, zaujalo ... Tedy ne z bluegrassu, protože o bluegrassu já mám jasno. Tam je to tak, že já jsem šťastný, že můžu s touhle muzikou jezdit po republice a plnit sály. Je to takový zvláštní fenomén, v týhle zemičce ve středu Evropy -  kdekdo chodí na tuhle lidovou americkou muziku. Pro mě je to to nejlepší, co jsem mohl dostat za svůj život. A myslím si, že to podobně cítí i Robert Křesťan s Druhou trávou. Protože tahle muzika není až tak blízká našim šířkám, tomuhle místu. Na český bluegrass mám svůj názor – se střídavým úspěchem se někdo snaží kopírovat Američany. Ale naopak COP získal své ostruhy díky tomu, že jsme si skladby interpretovali podle svého. Že jsme svou tvorbu podle toho americkýho originálu převzali a udělali si jí po svém a de facto přijatelnou pro naše české publikum. To samé platí o Zelenáčích, fenoménu, který já obdivuji do dneška. Myslím tedy, že českou bluegrassovou scénu mám tak nějak přečtenou. Tady mi už nic nemůže překvapit, protože tady ty muzikanti jsou výborný, ale pořád hrajou tu jejich muziku. Pokud mám vybírat z toho českého folk, country and trampského ranku, tak z nových kapel kapel mám moc rád Epy de Mye. Což je děsnej název, ale ta muzika je špičková. Teď jsem si je pozval taky na jaro k nám do Plzně. Také se mi líbí kapela P.R.S.T. Tahle kapela hraje takovou akustickou muziku, docela zvláštní a je tam zastoupeno hodně žánrů, snad je tam úplně všechno. A ty muzikanti jsou fenomenální. Nemám tolik času sledovat všechny nový trendy, ale kdybych měl jmenovat některé z novějších kapel, určitě to budou tyto dvě.

Nemáte nějaký problém s věkovým rozdílem? Mezi vámi a zrovna třeba Epy de Mye, když spolu hrajete?
Oni jsou na mě hodní ... Samozřejmě tam generační schod je. Když jsme byli my v jejich létech, tak já jsem si strašně vážil těch, kteří něco dokázali už přede mnou. Myslím, že ta slušnost mezi muzikantama je pořád. Já s tím nemám problém, snad oni taky ne. Je to dobrý. Je tam respekt a to je v pohodě. 

Děkuji za rozhovor!
Jiří Kunc, rádio Samson
(bt)