Tak milí a zlatí.
Porta 2011 je minulostí. Tak nějak se chci ještě na chvilku na to kouzelné místo lesního divadla v Řevnicích vrátit.  Dokud je to v paměti. Bylo to moc fajn. Fakt moc fajn. A ještě lepší než před rokem. Pokaždé je to teď lepší a tak věřím, že nepatrné chybičky se příště nebudou opakovat. Nebudou? 

Tak fajn. Takže by se opravdu měl dodržovat jízdní řád. Skluz může být maximálně deset minut. Ale víc než hodinu? Vždyť každý účinkující sakra ví, kolik má na sebe času. Máš 40 minut a je tvoje chyba, když půlku z toho budeš buzerovat zvukaře, že chceš trochu víc, trochu míň a že ty bicí musíme popostrčit, že ti nejde kombo a sháníš rychle nové, že ladíš deset minut kytaru a podobně. O to míň toho zahraješ. Ti za tebou jsou tvoji kolegové, to nevíš? Taky chtějí dát divákovi své umění. A už tam kvůli tobě čekají hodinu navíc. Kde je úcta k druhému, proč mají velké „hvězdy“ jiná pravidla, než menší „hvězdy“ a „nehvězdy“? Proč jeden může přidat přes čas třeba třikrát a jiný ani jednou, byť by to posluchač moc chtěl? Proč není inspice a moderátor přísnější a spravedlivější? No, možná to vidím až moc kriticky. Stáří bývá nevrlé a rýpavé. Já to ale tak zle nemyslím.

Nevím, ale pokud bych měl ještě někdy sedět v porotě, tak bych si přál mít jiné místo. Kvůli zvuku. Nahoře a ještě bokem není úplně nejlepší plac..

Poslouchal jsem kromě sotěžících i několik proslulých a opravdu zvučných hostů. No, měl by jsem výhrady, měl. A místo jejich falešně nudného vystoupení, by se mi tam daleko víc líbilo méně známé jméno, ale o to s větším nasazením a s pokorou a úctou k divákovi. Ano, kdysi zářili a já si jich opravdu vážil a „žral“ jsem je. Teď sotva blikají, ač si to nepřipouští. Možná jim vadí, že kapacita lesního divadla je o něco menší než Strahov, možná jsou někteří unavení z věčně stejných a dávno již ušmudlaných písní a nové nepíšou, protože na to nemají, možná některé sice vyčerpala dlouhá cesta přes hranice a přesto chtěli portovnímu obecenstvu dokázat, že vydrží a budou hrát dokud neodejde poslední posluchač, kdo ví? Samozřejmě nikoho nejmenuji, jen jsem slyšel hlas lidu.

Na druhou stranu tam zase bylo věcí krásných, že přecházel zrak i sluch.Takové Sluníčko mi zježilo chlupy na rukou a po zádech mi jezdil mráz jako nezpožděné Pendolíno. Ani jsem nedýchal. Úžasné.  A ten ďábel Peppino D´Agostino. To byla síla. Měl jsem chuť jít rozšlapat svoji kytaru a už si jen užívat důchodu. Protože co ten člověk dokázal na šest strun jsem ještě neslyšel. Stejně ho podezírám, že měl za jevištěm další tři skvělé kytaristy a jen je jaksi zapomněl představit, aby všechnu slávu slízal sám.

A jak jsem si užíval Věrku Martinovou se ségrou a pak ta pohoda, když zahrál Vláďa Mišík. A což když přišel Petr Bende s cimbálkou. To byl nářez a k tomu ta pokora, kterou ten mladej superstar zpěvák má. Dovede poděkovat pořadatelům, nezapomíná odkud vlastně vyšel. Poklonil se před paní Portou a těmi, kdo jí zase pomohli získat zpět ztrácející se kredit. Dík Petře. O Wabim nemluvím, ten je jasný a stálý. Prostě kámoš, co umí. A další také. Super.

Možná se někteří ptali, proč taky nejsem mezi zpívajícími a jásajícími porotci na jevišti. Jednoduché. Nemám to rád a navíc ty písničky ani neumím. Mám problém si pamatovat to svoje, natož cizí. Oni mi to odpustí, jsou laskaví a shovívaví k mé výšce. Stejně bych tam nebyl vidět.

Rád by jsem poblahopřál všem soutěžícím. Všem stejně. Vítězům, co si odvezli ten keramický nesmysl, kapelám oceněným i neoceněným. Všem stejně. Protože potlesk, kterým vám děkovali diváci je víc, než sebevětší medaile připnutá kýmsi na hruď. Byli jste fajn, ať již jste, nebo nejste mou sklenkou červeného. Tak ať vám to nadšené muzicírování vydrží a přinese kromě radosti a slávy také nějakou tu korunku.

No a nakonec jsem si nechal ty, které před mikrofony moc neuvidíte. Zato by bez nich nebyly ani ty mikrofony. Mluvímo zvukařském týmu, inspici, o holkách a klucích, co stojí u brány a hlídají areál, tu něco podají, přidrží, seženou, mluvím o bezejmených včeličkách, bez kterých by královna Porta za chviličku zašla jak vyhladovělá herka. Vy nemůžete být ve štábu a sledovat, co vše se řeší za pochodu. Anička Roytová má starostí až nad hlavu, celou tu velikou horu nese na svých ramenou, za vše ručí a přesto si dovede najít čas na úsměv a vlídné slovo. Jirka Vondráček dovede víc než Coperfield. Být zároveň ve stejnou minutu ve štábu, za jevištěm u kameramana, u stánku s polívkou a na hotelu pro cosi, co se musí přivézt, to by ten nafoukanej břídil nesvedl ani náhodou.
Porta má teď, myslím jeden z nejlepších týmů, co kdy měla. Protože si ho vychovala a může mu věřit, že nezradí.

Vím, že některé vztahy se budou ještě chvíli rovnat. A vím, že se urovnají. Jsme přece lidi, kterým jde o společnou věc.

Tak teda zatím ahoj. Jsem utahaný jako kotě a jdu v pelech. Protože Porta je sice fajn, ale někdy se hodí i trochu spánku. Lidi mějte se.

Kiďák.