Již potřetí jsem vyjel do Pardubic na východočeské kolo Porty. Měl jsem velký problém najít „provinční“ Doli klub v Polabinách, leč s pomocí navigace od ředitele oblastních kol Lochnesse jsem ho našel.

Po bohatě pořádaných ročnících v ABC klubu nedaleko zimního stadionu se soutěž přesunula z centra města na jeho okraj, do Polabin. Může zato z větší části nezájem města Pardubic o folkovou hudbu, na kterou prý nikdo nechodí. Hlavně že tam pořadatelé Víťa Troníček s Ivanem Kurtevem a iniciativou ´FOLK žije´ měli každý rok plno. Jezdili tam diváci až z Prahy, Plzně nebo z Moravy! Letos hodil záchranný kruh Doli klub, ve kterém, bez pomoci města Pardubic, vše zvládli výše jmenovaní pořadatelé.

Tento ročník byl výjimečný jak rapidním nárůstem kvality soutěžících (z některých se za pár let stali ostřílení muzikanti, a to i díky „grilování“ neboli hodnocení porotou hned po jejich soutěžním bloku, čímž je toto kolo unikátní), tak úbytkem vyložených začátečníků. Jak řekl Víťa Troníček, tvrdým hodnocením kapelám pomáháme odhalit jejich nedostatky, aby věděly, v čem se mají zlepšit. Letošní účast byla 15 soutěžních formací. Porota, v níž zasedli například Víťa Troníček, Luboš Stráník či vítěz jednoho z minulých ročníků Jirka Šotta, to neměla vůbec lehké. Po prvních kapelách věděla, že letos se kvalita náramně zvedla a že vybírat a nikoho nepoškodit, nebude jednoduché.

První soutěžící z Pardubic s nápaditým jménem Zvuková zkouška byl slušné kvality, alespoň dle poroty, neboť se začalo už od 10 hodin, a to jsem byl ještě na cestě z nádraží do Polabin.

Druhé Meziměsto z Lázní Bohdaneč mne oslovilo příjemným, svěžím, rytmickým folkem, jemuž dominovaly housle a kytara doplněné o klávesy. Zaujalo písní Svítá, v níž si pianista zahrál na Ondřeje Havelku. Byla to swingovka s úvodním sladkým houslovým sólem. Autor písňového textu Ondra Podešva skončil na nepostupovém 3. místě v autorské Portě. Zajímavý byl i čardáš o kočovnících kradoucích slepice.

Českobrodský BETA band patří už k ostříleným soutěžícím. Mají dobrou zpěvačku Evu Vlasákovou, ale jejich největší devízou je kytarista Milan Vojtíšek alias Brejk na gibsonku! Klobouk dolů před jeho hrou. Jejich poetické folkové písně rozhodně nezapadly. Ať už to bylo vyznání lásky Chci na záda ti verše psát či lyrická Z posmutněných stromů.

Skupina Kdoví z Chrudimi o dvou kytarách, baskytaře a příčné flétně zaujala už nesoutěžní písní pro zvukaře s názvem Loupež. Leč další písně byly ještě lepší: náladovka Podzimní s poetickým textem umocněným příčnou flétnou a šlapajícím beglajtem či autorská Sedm let o lásce a odloučení. Další kapela s ambicemi na postup.

Následující Broken povříslo z Ostřešan bylo zjevením! Duo o dvou kytarách, z čehož jedna byla gibsonka, bylo zpestřením soutěže. Přineslo humorné písně s notnou dávkou nadsázky, které osvěžily nejen diváky. Trošku mně připomnělo kapelu Vltava. Ne nadarmo dostalo od poroty zvláštní cenu za nadsázku a humor. Jen tak dál, pánové!

K mínusům kola patřilo vystoupení sólistky a kytaristky Shani z Horních Libchav. Její písničky byly srdceryvné, nudné a bez aranží. Všechny de facto stejné. Svět přece není tak depresivní a zlý. Autorka je mladá a do budoucna jistě změní své negativní postoje.

To kvarteto Fukanec z Nového Města nad Metují ve složení dvě kytary, banjo, flétny a kontrabas zaujalo velmi! Pořadatelé se pro něj budou snažit vymoci divokou kartu pro třetí postupující místo. Dle regulí soutěže mají Východočeši nárok na dvě místa, ale jak Fukanec, tak úroveň kola zaslouží výjimku! Kapela je dobře sezpívaná a sehraná. Používá trojhlas. Zpěvačka má pěkný sametový hlas, který intonuje. Basák umí jak vybrnkávat, tak hrát smyčcem. Mají silné nosné texty, ale především přinášejí moderní tramp-folkovou muziku, která z Porty mizí závratnou rychlostí!

Hubertus z Bílé Lhoty zahrál hanácké bigbeat. Jsou to bodří Moravané ve složení kytara, baskytara, housle a bicí. Dovezli svižnou rytmickou hudbu, která připomínala trošku Fleret.

Písničkář a kytarista Antonín Hrdý z Choltic zazpíval tři pěkné baladické skladby, za což obdržel od poroty zvláštní ocenění za poezii v hudbě.

Pražský EM-band vystoupil jako čtveřice o dvou houslích, šesti a dvanáctistrunné kytaře. Housle byly dobře sladěné a hlavní kytarista měl pěkný hlas. Písně působily místy až smutně.

Známý pardubický zpěvák Radek Píďa Bartoš vystoupil v duu s dalším kytaristou Markem Hlouškem. Byli dobře sehraní a sezpívaní, leč na postup to bohužel nestačilo.

Oproti tomu Jindra Černohorský s kapelou z Hradce Králové ve složení kytara, baskytara, klávesy a bicí patřili mezi vyvolené. Zvuk měli naprosto profesionální, až jim Víťa Troníček vyčetl: „Proč ještě soutěžíte!“ Leč soutěžili a byli se svým countrybeatem nejlepší a postoupili z prvního místa do finále v Řevnicích. Jejich písně měly velmi silné a emotivní texty s duchovním přesahem. Nejsilněji vyzněla kapelníkova zpověď Stíny o čekání na výsledek diagnostiky, zda má, či nemá rakovinu! Až z toho mrazilo. Píseň postoupila do autorské soutěže v Ústí nad Labem.

Další písničkář Michal Willie Sedláček z Plzně vystoupil v duu se svou manželkou a flétnistkou. Patřil k tomu nejlepšímu, co zaznělo, a právem postoupil z druhého místa do Řevnic a s humornou skladbou Hospodský Eda do autorské soutěže v Ústí. Za poslech stojí i jeho další písně Zpověď a Oheň.

Svěží pětičlenná Alternativa z Plzně už je portovnímu publiku také známá. Do Pardubic přijeli hlavně proto, aby si zahráli, zajamovali a postoupili na jeden z festivalů pořádaných iniciativou ´FOLK žije´, což je daleko lepší ocenění pro soutěžící než nějaký diplom. A to se jim i povedlo. Po delší pauze se k nim vrátila houslistka Tereza Brejchová, která byla zpestřením zvuku této tramp-folkové plzeňské kapely. Zahráli tři nové písničky s výbornými propracovanými texty. Zvláště skladby o Orknejích a o Jáchymově a hraběti Šlikovi stály za poslech.

Soutěž odvezl Kamion z Hronova. Pětičlenný šraml o dvou kytarách, banju, baskytaře a zpěvačce zahrál countrybálovou hudbu na pomezí bluegrassu, country a folku. Příjemně pohladil po trampské duši.

Po poradě poroty, vyhlášení výsledků a pauze na krátký session následoval zlatý hřeb večera ve formě koncertu pořádajícího Marienu a laureáta ceny Anděl za rok 2015 za desku Kotlina a vítěze Porty, tria EPY DE MYE. Bylo to pěkné a emotivní!!! Následoval velký session až do tří hodin do noci a pak cesta nočními Pardubicemi na ranní vlak.

Foto: archiv pořadatelů