Dřevěná zastřešená scéna před kozí farmou a klubem U Drexlerů, na které se již řádku let koná festiválek Potlach u Stráníků, poprvé hostila v sobotu 19. dubna 2014 Portu, přesněji její krušnohorské oblastní kolo.

Mezi stráněmi půvabného horského sedla obklopujícími vesničku Kalek na česko-německé hranici se sešlo celkem čtrnáct soutěžících, kteří nabídli svůj um nejen porotě, ale i překvapivě početnému publiku. Ze všech diváků si hlavní pořadatel Luboš Stranďa Stráník vybral jako reportéra mě (všichni děláme chyby) a tak vám nabízím pár slov o tomto velmi vydařeném podniku. Poznámky o soutěžících se snažím řadit abecedně, podle jejich názvů nebo příjmení:

„Do svejch písniček se snažím dostat to nejhorší ze sebe,“ poznamenal hned v úvodu svého vystoupení Marek Borský z Nové Role, písničkář a kytarista, který si může dovolit používat looper - muzikantskou krabičku, která je přirozeným nepřítelem všech falešných hráčů. Úvodní výrok potvrdil svými hořkými, takřka dokumentárními texty, ve kterých mi trošku zavadily vulgarismy. Přesto jeho úspěch, druhé místo v interpretační soutěži a postup písně Vojáci do autorské Porty pokládám za adekvátní tomu, co předvedl.

Když jsem viděl, že plzeňské manželské Duo My tři přijelo obohaceno o dva hosty, těšil jsem se na pořádný hudební nářez. A taky se mi písničky, převážně z dílny Marty a Petra Soukupových, líbily, jen škoda, že rozšíření souboru i příprava na vystoupení byly ušity poněkud horkou jehlou. Nedoladěnost některých nástrojů a trochu falše ve zpěvu jim porota nemohla odpustit.

Dušan je tu JAKODOMA si říká písničkář Dušan Bitala z Ústí nad Labem na památku své někdejší kapely Jako doma. „Je to spíš divadlo, než písničky,“ poznamenal kdosi k jeho produkci. Mě jeho tvorba zaujala vtipnými texty, originální interpretací a humorem, kterého se mi na TFC scéně v posledních letech obecně nedostává. Ten chlapík ví, co dělá!

Rozpaky ve mně vyvolalo vystoupení dua Malý Henry a Dejdárek, tedy pětiletého, na svůj věk dobrého kytaristy a snaživého zpěváčka Jindříška Onufera s tátou. Už před jejich vystoupením jsem se obával, že tak malého kluka soutěžení mezi dospělými bude deprimovat. Přesto, že Henryho snaživost je chvályhodná, chyby ve hře a zejména ve zpěvu (bohužel i u táty) moje obavy potvrdily. Proč se má takový mrňous trápit soutěžením v dospělácké soutěži, když je k dispozici řada soutěží dětských?

Zvláštní rytmickou bedýnkou, po stranách opatřenou kastanětami, na níž se nesedí, nýbrž se drží mezi koleny, zaujala na první pohled skupina Mandril z Nejdku. Ten nástroj se jmenuje slap-top cajon a spolu s kytarou, mandolínou a bezpražcovou baskytarou vytvářel zajímavý zvuk dynamických, vynalézavě zahraných písniček, které mě velmi potěšily.

Členové folkové skupiny Potokap ze Slaného absolvovali již bluegrassovou, rockovou a punk-folkovou zkušenost, z části dokonce společnou, jíž Radek a Lenka Valentovi zúročují ve své autorské tvorbě. Ač kapela existuje zhruba dva roky, její zvuk potvrzuje, že jsou to zkušení, sehraní muzikanti a jejich písničky se dobře poslouchají. Jejich úspěch, první místo v interpretační soutěži a postup Radkovy Noci Sirael do autorské Porty, mě nepřekvapil.

Maličko mě zklamal litvínovský Vítr ve vlasech, přesto, že mu formálně není co vyčíst. Kvalitní a dobře zaranžované autorské písničky kapelníka Milana Pilaře byly zahrány čistě, ale také poněkud nesměle, možná i ztrémovaně, což by se u této zkušené kapely dít nemuselo. Svojí interpretační úrovní ale i tak patřil Vítr k nejlepším účastníkům soutěže a nemyslím si, že by porota udělením nepostupového třetího místa udělala chybu.

Těchto sedm soutěžících mě zaujalo nejvíce. Dále se zúčastnili kapela Bankrot z Karlových Varů a písničkáři Stáňa Koucká Nodlová z Prahy, Martin Bažant z Mostu, Jiří Cholda Cholínský z Teplic v Čechách, Vládimír Klečka též z Teplic, Karel Končíř z Chomutova a Karel Malcovský z Jirkova.

Všechna soutěžní vystoupení sledovala a poctivě vyhodnotila porota, ve které za předsednictví Tomáše Berky (Corpus Delicti atd.) pracovali Veronika Stráníková (Stráníci), Marcela Voborská (Pacifik), David Šelíz Šelemberk (Isara) a Vojta Kiďák Tomáško (kulturní památka), který k potěšení všech přítomných před vyhlášením výsledků vystoupil jako host programu. Celým odpolednem a podvečerem nás slovem velmi elegantně provedl zkušený pábitel Mirek Ošanec a zvuku jako vždy velmi dobře sloužili Karel a Helena Toupalovi. A taky sluníčko se mohutně snažilo a udělalo pro nás krásný letní den. A všechno to dokonale klapalo, protože na to bedlivě dohlížel delegát štábu Porty Petr Balík Vohnout (ex Máci).

Na Kalku bylo dobře. Velmi se prý podařil i na program navazující jam v klubu u Drexlerů, kde se přestalo hrát až hluboko v novém dni, u čehož jsem už nebyl. Ale i podle toho, co jsem tam stihl prožít, vám mohu krušnohorskou Portu v příštím roce vřele doporučit. Za krásný zážitek děkuji všem dříve jmenovaným + všem divákům, jichž dorazilo, odhaduji, přes stovku a bez nichž by to vůbec nebylo ono.

Karel Vidimský - Cimbura