Pátým rokem pořádáme spolu s Verunkou Krušnohorské kolo Porty, dá se říct, že to není až tak dlouho a je to vlastně pravda. Naštěstí máme dost zkušeností s Portou z let osmdesátých a tak jsme měli od začátku dost jasnou představu, jak má předkolo této soutěže vypadat.
Samozřejmě, že se i dost změnily regule, než které jsme zažívali my. Nesměli jsme například při soutěži vůbec mluvit a provázet naše vystoupení, což se dnes dokonce skoro vyžaduje, aby si porota mohla udělat lepší představu o tom, jak se bude dotyčný soutěžící chovat při normálním koncertu. Za našeho soutěžení byla ještě i kola krajská, která už byla velmi prestižní soutěží, a z nich se teprve postoupilo do kola národního. Dneska je to jinak, začíná se oblastními koly a z nich rovnou do kola národního a teprve pak vítěz jede do mezinárodního, kde může zvítězit i na mezinárodním poli.
Prostě se toho dost změnilo, jen regule, že porota musí být v lichém počtu, zůstala stejná. Bohužel, ale není v pravidlech uvedeno, v jakém složení by porota měla být, což je dost zásadní věc. Tím myslím, že by měla být především vybrána z odborníků, kteří jsou opravdu fundovaní a nominovaní buďto s řad aktivních a zkušených muzikantů anebo hudebních pedagogů, textařů … prostě lidí od kumštu. Je to nutné proto, aby muzikant, potažmo autor, který se přihlásí do soutěže, měl opravdu pocit, že stojí před porotou, která je kvalitní a rozhodne fundovaně, mohlo by se totiž paradoxně stát, že soutěžící je nakonec větší odborník, než sám porotce. To platí především pro porotu v oblastních kolech, kde je největší selekce, v národním a mezinárodním kole se to stalo už samozřejmostí. Nejhorší možností je, když pořadatel oblastního kola vybere členy poroty ze svých kamarádů způsobem - Franto, máš v sobotu čas? Pořádám kolo Porty a musím tam mít pětičlenou porotu, tobě se líbí country, tak mi to přijď rozhodnout jo, stejně bys přišel jako divák ne? Je dost nefér vůči soutěžícím mít takové lidi v porotě, i když pro klid svědomí tam pořadatel přece jen raději pozve jednoho odborníka.
Hned vysvětlím, proč to takhle vidím – stane se totiž to, že v dnešní době údajné originální autorské stagnace v muzice, která se presentuje na Portě a po rozhodnutí oblastní poroty, postoupí ti, kteří se sice neodbornému porotci líbí, ale do žánru nepřinesou nic nového a tím se zastavuje jeho vývoj. Netvrdím, že je to všeobecnou situací, ale to, že v národním kole po tři roky vyhrála kapela, která postoupila ze semifinálového kola o něčem svedčí.
Dalším problémem ve výběru vítězů a tedy postupujících, vidím v matematickém modelu pro porotce, což znamená, že každý obdrží formulář, kde sice vypíše své iniciály, aby bylo jasno, kdo tak rozhodl a vyplní svůj žebříček, většinou od 1 do 5 sám za sebe, ale potom se sečtou počty od všech, udělá se průměr a vy jako porotce nakonec zjistíte, že ten, kterého jste vybral se nakonec dostal v lepším případě jen do semifinále, v horším vůbec nikam a samozřejmě jste nemile překvapen, přitom jste se s dalšími dvěmi porotci shodli na prvním místě, ale protože ten, koho jste napsal na druhé místo, byl ještě u dvou na prvním místě a ten váš u dvou na třetím místě, tak průměrově vychází ten váš druhý jako vítěz. Zkuste si to vypočítat – stačí jen u dvou soutěžících - 1/ 1/ 1/ 3/ 3/ = 9 a ten druhý 2/ 2/ 2/ 1/ 1/ = 8 a je vítěz, přitom tři z pěti porotců jsou přesvědčeni o tom, že by měl být první a najednou je o jeden bod slabší, divný co?
Tento model je podle mě velmi neobjektivní proto, že nedovoluje porotcům, ať už odborným anebo neodborným se domluvit na tom, kdo a proč je ten pravý pro další soutěž, ale především prostě se to jen vypočítá.
Byl bych opravdu moc rád, kdyby se pořadatele oblastních kol pořádně rozhodovali o výběru poroty a regulodárce zase prosím o zrušení matematického modelu, nechte to přátele na té odborné porotě, která je vybrána proto, aby rozhodla a ne proto, aby vypočítala vítěze. Já to budu určitě na Krušnohorském kole praktikovat a porotě radit ať se nejdříve dohodnou, než vypočítají vítěze.
Luboš Stranďa Stráník – muzikant, pořadatel a porotce