Mezi prostorov? výraznými kamarády naší trampské osady se tradovalo jedno r?ení: „Tlustýho flegmatika nem?že nic naštvat...“ Jenže, trochu jsem zhubnul, zestárnul a zešediv?l (což samo o sob? nezaru?uje zmoud?ení) a stává se, že mn? tu a tam n?kdo ?i n?co „osrdím hejbne“.  Zejména, stane-li se tak v prost?edí, kde se angažuji, snažím tvo?it a pomáhat. V mizivém procentu p?ípad? se rozškrtnu tak, že sednu k n?jakému písadlu a rozhodnu se reagovat. Takže tušíte správn?, že ten okamžik nastal a logicky, píšu-li do Portýra, tak v prost?edí Porty.

Moje reakce se týká článku o (nejen) ústecké mezinárodní Portě autora Fedora Skotala, který publikoval ve svém webovém časopise Music Open pod nadpisem „Inteligentní emancipace ústecké (mezinárodní) Porty“.
Viz web: http://www.musicopen.cz/index.php/koncerty/817-inteligentni-emancipace-ustecke-mezinarodni-porty
Budu citovat:

„Před čtyřmi lety se spojily dva dosud antagonistické festivaly s názvem Porta. Větev tzv. jihlavsko-řevnická s větví otců zakladatelů se sídlem v Ústí nad Labem. Kdyby se tak nestalo, byla by dnes Porta jedna a vše by bylo daleko jasnější. A když se pořadatel regionálních kol festivalu, Česká tábornická unie, kvůli nějakému chvilkovému nedorozumění přiklonil na stranu dnešních řevnických pořadatelů Českého národního finále, bylo na další nejasnosti docela zaděláno“.

Tak copak nám to chtěl autor sdělit? Ano, po sametu byly Porty dvě, zprvu se určitě rády neměly. Čas však obrušoval hrany, měnily se osoby pořadatelů a přiletěly první vlaštovky spolupráce – zejména v podobě spolupořádání některých oblastních kol. Vůle odstranit „dvojportí“ se zhmotnila v jednání a hledání budoucí formy a tváře festivalu s hlubokým přesvědčením, že historicky nemá nikdo právo festival rozdělovat, ale naopak. Je tohle antagonismus? Autor pokračuje hlubokomyslným sdělením, že „kdyby se tak nestalo, byla by dnes Porta jedna“ . To jsme se měli navzájem škrtit prasklými strunami kytar či propichovat bodci kontrabasů? A hle, v další větě je nalezen zloduch – Česká tábornická unie!

Tak aby bylo jasno, pane Skotale! ČTU je suverénní občanské sdružení, které od roku 1968 s výjimkou období totality vždy plnilo svoji nezastupitelnou úlohu pořadatele oblastních kol Porty a je vyhlašovatelem festivalu. V současném modelu festivalu posíláme postupující jak do Řevnic, tak do Ústí nad Labem. Důrazně se ohrazuji proti označení, že jsme přikláněčem z chvilkového nedorozumění! Opakuji, že tým lidí, kteří kolem roku 2006 zrouboval obě větve do sílícího kmenu, to dělal ve vzájemném konsensu všech stran s vědomím již zmíněné historické zodpovědnosti a nikdo z nás nebudoval zákulisní koalice proti třetím osobám.
Ani další věty citovaného článku nesvědčí o přehledu autora. Ústeckou Portu nikdo nikam časově neodsunul, nebyla jí odebrána interpretační soutěž a přidělena autorská. Všechny změny ve struktuře festivalu byly demokraticky projednány, odsouhlaseny všemi stranami a zakotveny v soutěžním řádu. Vše nové, nepoznané je totiž zpočátku věcí vývoje a hledáním toho pravého. Proto se měnil termín ústecké Porty, proto se měnila pravidla, dramaturgie dnů, místa koncertů.

Nu a co ještě jsme se v článku dozvěděli?  Že ústečtí „museli uznat, že se stali jaksi nevysvětlitelným apendixem na těle Porty“. Je zajímavé, jak moravští redaktoři s oblibou používají lékařské názvosloví. Kdysi dávno jsme si mohli v Portýru (tuším jihlavském) přečíst sdělení jistého Šuláka, že „ústecká Porta je vředem na těle Porty“....
Laskavá pochvala proměny ústeckého mezinárodního festivalu, která v článku následovala, mě potěšila a jménem pořadatelů za ni děkuji. Ale proč tedy proboha ten pichlavý úvod a poté k němu rozporuplný závěr? Opět cituji: „Opravdu si umím představit, že existuje České národní finále Porty a plnohodnotný Mezinárodní festival Porta. Je to ostatně odpověď na trvající schizma, na které nikdo zatím odpověď nenašel. Na otázku, proč jsou vlastně dvě Porty a k čemu je to dobré“.

Co měl autor jako nosnou myšlenku? Pomoci Portě? Sdělit národu, že Porty jsou pořád dvě? Pohanět sloučení a jedním dechem pochválit existenci Řevnic i Ústí? Nevím, asi jsem to špatně přečetl. Vím jen, že „běžnému“ čtenáři to přinese zmatek na duši.

Music Open je příjemným pokusem obohatit nabídku internetových časopisů o muzice. A nejen o ní. Music Open nabízí i nehudební články – viz v témže vydání (z něhož čerpám) například fejeton Poslední bitva: Wounded Knee. Upoutal mě, protože jsem se zase něco nového dozvěděl. Jestli tam byly nějaké nepřesnosti nebo historické chyby, neumím posoudit. A i kdyby byly, nic hrozného se nestane. Žádný indiánský náčelník už si to s vydavatelem nepřijde vyřídit. Já však na historické lži reagovat musím, jen si to nepůjdu vyříkat s tomahavkem, ale volím „pero“.

Petr Lochness Křivohlávek
náčelník ČTU a ředitel soutěže Porty