Abychom v?d?li, jaké byly první Porty: informace o prvním ro?níku v roce 1967 už dokázala oblet?t republiku. O dva roky pozd?ji píše Kapitán Kid, užaslý prudkým vývojem žánr?, že vít?zové první Porty by z?ejm? nepostoupili výb?rovými koly sou?asného ro?níku. Ješt? v roce 1968 sout?ží Spirituál kvintet v kategorii Country and Western (v hledání srozumiteln?jšího názvu) spole?n? s Rangers, Greenhorns, ale i pln? elektrifikovanými The Truckers z Prahy.
První ročníky natáčí ústecké studio Čs. rozhlasu s úžasným Janem Olivou v čele hudební redakce. Díky němu se dochovaly unikátní rozhlasové nahrávky dodnes: vyžádal jsem si je do brněnského studia Čs. rozhlasu, odkud jsem počínaje rokem 1969 dalších dvacet let vysílal trampské a později folkové a countryové pořady pro celostátní vysílání na stanici Hvězda. Někdy v 80.letech jsem rozhlasový pás s těmito nahrávkami v osvícení ducha předal Petru Beneschovi, odkud je v 90. letech převzal Mirek Černý pro nedokončenou edici CD z historie Porty. Zaplaťpánbů, v Brně po listopadu ´89 nějaký odcházející vlastenec vymazal, co se dalo, tedy i tyto úžasné nahrávky, dokumentující vznik rovnou tří žánrů.
Druhý ročník Porty natáčí pražské Mikrofórum, o rok později zde staví Čs. televize vlastní show. Po sestřihu a odvysílání jí nikdo nerozumí, leč i v tom byla ta náhle otevřená okna do světa, špehýrka v železné oponě, kterou jsme se na pár měsíců podívali ven a možná někdo také dovnitř.
Pořadatelé v r.´68 vítězně ohlašují, že vídeňskou firmou byly na festival zapůjčeny tři(!) mikrofony AKG. Ozvučení sálu pro řekněme osm set lidí vypadalo takto neuvěřitelně: jeden mikrofon pro sólový zpěv, jeden mikrofon pro nástroje, jeden mikrofon pro sborový zpěv. Je tomu ještě dnes rozumět? A řekněme si rovnou, že pro většinu především trampských kapel byly mikrofony spíš na obtíž – neuměly s nimi pracovat.
Už v druhém ročníku má Porta zahraniční účastníky z Rakouska a Nizozemí. I v tom je ruka podaná do světa, dva a půl měsíce chybějí do příjezdu tanků, avšak taková možnost nenapadá nikoho, především ne nové vedení KSČ…Naše kapely jsou výrazně lepší, našel jsem v dobových poznámkách, že vídeňští The Woried Men mi připadají jako něco mezi vídeňským šramlem a vídeňským řízkem…A v autorské soutěži jednoho jediného ročníku (´69) soutěží Krinolína, Annie Wood, Savana (Kpt.Kid) s Poslední mílí, Trailem to Island a Bálem v lapáku (M.Ryvola) s Hejnem vran (W.Ryvola) a desítkami dalších, většinou dnes už zlidovělých písní.
Bedna vod whisky Mikiho Ryvoly, která ještě o něco později stačila bodovat v jediné a na svou dobu úžasné rozhlasové hitparádě manželů Černých, do finále autorské soutěže v roce 1969 vůbec nepostoupila.
Pohleďme, jaká byla hodnota čs.koruny: třetí ročník Porty v roce ´69 stál neuvěřitelných 100 tis. korun! Jen ubytování pro (až) několik set účinkujících, hostů a členů štábu a poroty stálo hříšných dvacet tisíc Kčs! Uveďme ovšem tato dnes už fantaskní čísla na pravou míru. Soutěžící kapely si cestovné hradily samy, vystupovaly zdarma, zadarmo pracoval štáb i členové poroty. Bylo nám to všem ctí. Až později se i z těchto žánrů stal velmi zajímavý business.