Tentokrát zamířil Stopař ePortýra na Českomoravskou vrchovinu. Zde od 25. července do 10. srpna 2025 proběhnou velkolepé a tradiční Prázdniny v Telči. O této úžasné a vyhlášené akci si povídal s nadšeným organizátorem i pořadatelem kulturních událostí v Jihlavě a zakladatelelem Prázdnin v Telči s Milanem Medvědem Kolářem.
Ahoj Medvěde, myslím, že představovat tak velkolepou a známou akci jako Prázdniny v Telči je trochu jako nošení dřeva do lesa. Přesto, pro ty, kteří festival neznají, můžeš připomenout jeho historii a vývoj i ty srdcaře, bez kterých by nebyl takový jaký je.
Když jsme v roce 1982 zkusili první koncert na nádvoří zámku v Telči (byly to jihlavské Střepy) tak nás ani náhodou nenapadlo, že zakládáme nějakou více než čtyřicetiletou tradici. Další rok už jsme pozvali písničkáře, protože tehdy ještě nebylo zvykem v létě hrát, nebyly žádné festivaly a kapely se dávaly těžko dohromady, protože se prostě užívaly prázdniny a dovolené. Dodnes se nemusíme za dramaturgii prvního ročníku stydět: Karel Plíhal, Jaroslav Samson Lenk, Pavel Lohonka Žalman a Jarek Nohavica. Od té doby už v Telči hrálo více než tisíc kapel a těžko bychom hledali slavné jméno z toho našeho žánru, které by si v Telči nezahrálo.
Prozraď nám, v čem se váš festival liší od ostatních akcí s podobným hudebním zaměřením? Jakou máte "tajnou ingredienci" nebo největší lákadlo, které by si návštěvníci neměli nechat ujít?
My nejsme festival. My jsme způsob života. Jsme v Telči dva týdny a trávíme tam krásné léto. Atmosféra, která tam panuje je jedinečná. Krásné prostředí, krásní lidé, prostě si to užíváme.
Na které osobnosti se letos diváci festivalu mohou těšit a co bude největším lákadlem?
Nabídka je velmi pestrá. Za ty dva týdne projde Telčí asi sto padesát kapel. A divadel. Každý si může vybrat to, co má rád. Největšími taháky jsou asi Marien a Epydemye. Ale tradiční kapely jako Robert Křesťan a Druhá tráva, Bratři Ebenové, Hradišťan, Javory… to jsou jména která také velmi pěkně naplní zámecké nádvoří. A ta naše krevní skupina, která po celou tu dobu na festivalu nikdy nechyběla, tak to je Žalman a spol. a Nezmaři a bez nich by to nešlo. Ale abychom neustrnuli, tak zveme celou řadu alternativních kapel a tak o víkendech budeme hrát na více scénách a těšíme se na J.A.R., Mňágu a Žďorp, Monkey Business a Tata Bojs. Nádherně také náš festival už po léta doplňuje představení nového cirku z dílny LaPutyky.
Ozvláštněním vašeho programu jsou finalisté Porty, jak si je vybíráte? Přímo na Portě, nebo podle nahrávek v SMS soutěži? Jak je začleňujete do celkové dramaturgie, aby co nejlépe doplnili stávající program?
Velmi často se s finalisty Porty potkáváme už na krajských kolech nebo už v Telči dávno hráli. Snažíme se jim potomnajít v dramaturgii nějaké důstojné místo, aby je mohli naši diváci vidět a slyšet.
Porta je festival, kterým prošla naprostá většina tuzemských kapel a interpretů z oblasti folk a country hudby. Ti dnes přilákají publikum na ostatní festivaly. Čím myslíte, že to je, že se v celé konkurenci stovek festivalů Porta udržela a stále funguje jako odrazový můstek pro další a další interprety?
Jezdil jsem na Portu od roku 1975. Ta tradice je tak obrovská a je dobře, že se stále drží. Nikdy nepřestanu být dost vděčný Juppovi (Michalu Konečnému) a jeho neskutečnému týmu, který Portu povznesl na nebeskou úroveň. Myslím, že to v nás všech stále a že máme na čem stavět. Za to, že tento žánr u nás existuje a je takhle rozbujelý a do krásy rozkvetlý jsem neskonale vděčný.
Který moment nebo zážitek z minulých ročníků byste označili za nejsilnější nebo nejvíce ikonický pro váš festival a proč? Co z něj návštěvníci odnesli?
To byly ročníky těsně před revolucí 1988 a 1989. Lidi chodili na koncerty jako na nějakou bohoslužbu a hledali mezi řádky textů ty své naděje. Muzikanti byli také neuvěřitelní, velmi odvážní a státní bezpečnost se snažila a k ničemu jí to nebylo. Na nádvoří bylo beznadějně plno na koncert Žalmana. On hrál jako poslední píseň tehdy úplně novou Múzu. Na pódiu s ním tehdy bylo ještě několik dalších muzikantů, kteří tehdy v Telči trávili vždycky několik dní (Samson, Bůček z Kamelotů, Wabi Daněk…) a po skončení písně byli diváci tak dojatí, že nezačali tleskat, ale nastalo hrobové ticho, které trvalo celých předlouhých 13 sekund. To byla obrovská síla!
V dnešní době je konkurence festivalů velká. Co děláte proto, abyste si udrželi své publikum a přilákali nové návštěvníky.
Snažíme se dělat svou práci dobře. A dobrá věc se chválí sama.
Za rozhovor děkuje a příjemné zážitky plné pohodové hudby i setkání s kamarády na Partnerských festivalech Porta 2025 přeje Roman Roček, Stopař Eportýra!
