Další ze série koncertů ve Folkové Mlýnici je Loes "Basa má čas", který se odehraje už ve středu 13. 3. 2024 od 19:00 hodin.
S Tomášem „Majkem“ Vyhnálkem jsme si povídali o festivalu Svojšický podzim a taky o spolupráci v rámci Štafety partnerských festivalů Porty 2026. A tak to tady můžeme rozebrat i v rámci našeho plánovaného rozhovoru pro ePortýr.
Jeden z nejstarších open festivalů v ČR je Janouškovo Ústí. Po čtyřicátém úspěšném ročníku jsme poslali pár otázek pořadateli a hlavnímu propagátorovi tohoto festivalu Slávku Janouškovi. Janouškovo Ústí bylo letos jedním z dvaceti sedmi festivalů, které vytvořily Štafetu partnerských festivalů Porty, a tak je otázek pro ePortýr spousta a ani devatero jich zdaleka nestačí…
Festival Okolo Třeboně, je také součástí Štafety PFP 2025.
Jak zhodnotil letošní, už 34. ročník jeho pořadatel Pavel Barny Barnáš?
Už za pár měsíců začnou oblastní kola festivalu Brána. A to znamená jediné: pokud se chcete přihlásit, neotálejte. Přihlášky jsou již otevřené.
Festival Brána je tu pro všechny děti a mladé hudebníky – ať už zpíváš sám, hraješ na kytaru, klavír..., skládáš vlastní písničky, nebo máte kapelu s kamarády. Nezáleží na žánru – na Bráně zní folk, pop, country i rock. To nejdůležitější je chuť hrát a sdílet hudbu.
Letošní již 22. ročník festivalu Trampský širák proběhne ve dnech 5. - 6. září 2025 na Hanesově mlýně u Štoků na Vysočině.
{field 1}Stopař ePortýra tentokrát vyrazil do Karlovarského kraje, na Ranch Calypso, právě zde v malebné krajině, nedaleko od Sladkovského lesa, proběhne festival Calypso Porta Fest.
Tentokrát míříme do Pardubického kraje, kde v areálu Cihelka (u Hlinska v Čechách) proběhne pátek 8. a v sobotu 9. srpna již 25. ročník folkového festivalu Hlinecký folkový Špekáček.
Tentokrát zamířil Stopař ePortýra na Českomoravskou vrchovinu. Zde od 25. července do 10. srpna 2025 proběhnou velkolepé a tradiční Prázdniny v Telči. O této úžasné a vyhlášené akci si povídal s nadšeným organizátorem i pořadatelem kulturních událostí v Jihlavě a zakladatelelem Prázdnin v Telči s Milanem Medvědem Kolářem.
Ahoj Medvěde, myslím, že představovat tak velkolepou a známou akci jako Prázdniny v Telči je trochu jako nošení dřeva do lesa. Přesto, pro ty, kteří festival neznají, můžeš připomenout jeho historii a vývoj i ty srdcaře, bez kterých by nebyl takový jaký je.
Když jsme v roce 1982 zkusili první koncert na nádvoří zámku v Telči (byly to jihlavské Střepy) tak nás ani náhodou nenapadlo, že zakládáme nějakou více než čtyřicetiletou tradici. Další rok už jsme pozvali písničkáře, protože tehdy ještě nebylo zvykem v létě hrát, nebyly žádné festivaly a kapely se dávaly těžko dohromady, protože se prostě užívaly prázdniny a dovolené. Dodnes se nemusíme za dramaturgii prvního ročníku stydět: Karel Plíhal, Jaroslav Samson Lenk, Pavel Lohonka Žalman a Jarek Nohavica. Od té doby už v Telči hrálo více než tisíc kapel a těžko bychom hledali slavné jméno z toho našeho žánru, které by si v Telči nezahrálo.
Prozraď nám, v čem se váš festival liší od ostatních akcí s podobným hudebním zaměřením? Jakou máte "tajnou ingredienci" nebo největší lákadlo, které by si návštěvníci neměli nechat ujít?
My nejsme festival. My jsme způsob života. Jsme v Telči dva týdny a trávíme tam krásné léto. Atmosféra, která tam panuje je jedinečná. Krásné prostředí, krásní lidé, prostě si to užíváme.
Na které osobnosti se letos diváci festivalu mohou těšit a co bude největším lákadlem?
Nabídka je velmi pestrá. Za ty dva týdne projde Telčí asi sto padesát kapel. A divadel. Každý si může vybrat to, co má rád. Největšími taháky jsou asi Marien a Epydemye. Ale tradiční kapely jako Robert Křesťan a Druhá tráva, Bratři Ebenové, Hradišťan, Javory… to jsou jména která také velmi pěkně naplní zámecké nádvoří. A ta naše krevní skupina, která po celou tu dobu na festivalu nikdy nechyběla, tak to je Žalman a spol. a Nezmaři a bez nich by to nešlo. Ale abychom neustrnuli, tak zveme celou řadu alternativních kapel a tak o víkendech budeme hrát na více scénách a těšíme se na J.A.R., Mňágu a Žďorp, Monkey Business a Tata Bojs. Nádherně také náš festival už po léta doplňuje představení nového cirku z dílny LaPutyky.
Ozvláštněním vašeho programu jsou finalisté Porty, jak si je vybíráte? Přímo na Portě, nebo podle nahrávek v SMS soutěži? Jak je začleňujete do celkové dramaturgie, aby co nejlépe doplnili stávající program?
Velmi často se s finalisty Porty potkáváme už na krajských kolech nebo už v Telči dávno hráli. Snažíme se jim potomnajít v dramaturgii nějaké důstojné místo, aby je mohli naši diváci vidět a slyšet.
Porta je festival, kterým prošla naprostá většina tuzemských kapel a interpretů z oblasti folk a country hudby. Ti dnes přilákají publikum na ostatní festivaly. Čím myslíte, že to je, že se v celé konkurenci stovek festivalů Porta udržela a stále funguje jako odrazový můstek pro další a další interprety?
Jezdil jsem na Portu od roku 1975. Ta tradice je tak obrovská a je dobře, že se stále drží. Nikdy nepřestanu být dost vděčný Juppovi (Michalu Konečnému) a jeho neskutečnému týmu, který Portu povznesl na nebeskou úroveň. Myslím, že to v nás všech stále a že máme na čem stavět. Za to, že tento žánr u nás existuje a je takhle rozbujelý a do krásy rozkvetlý jsem neskonale vděčný.
Který moment nebo zážitek z minulých ročníků byste označili za nejsilnější nebo nejvíce ikonický pro váš festival a proč? Co z něj návštěvníci odnesli?
To byly ročníky těsně před revolucí 1988 a 1989. Lidi chodili na koncerty jako na nějakou bohoslužbu a hledali mezi řádky textů ty své naděje. Muzikanti byli také neuvěřitelní, velmi odvážní a státní bezpečnost se snažila a k ničemu jí to nebylo. Na nádvoří bylo beznadějně plno na koncert Žalmana. On hrál jako poslední píseň tehdy úplně novou Múzu. Na pódiu s ním tehdy bylo ještě několik dalších muzikantů, kteří tehdy v Telči trávili vždycky několik dní (Samson, Bůček z Kamelotů, Wabi Daněk…) a po skončení písně byli diváci tak dojatí, že nezačali tleskat, ale nastalo hrobové ticho, které trvalo celých předlouhých 13 sekund. To byla obrovská síla!
V dnešní době je konkurence festivalů velká. Co děláte proto, abyste si udrželi své publikum a přilákali nové návštěvníky.
Snažíme se dělat svou práci dobře. A dobrá věc se chválí sama.
Za rozhovor děkuje a příjemné zážitky plné pohodové hudby i setkání s kamarády na Partnerských festivalech Porta 2025 přeje Roman Roček, Stopař Eportýra!
Zveme na další koncert ze série Písničkáři Na Kopečku. Ve čtvrtek 17.10. od 19:00 hodin zahraje muzikant Jarda Hnízdil.
