Kterak se staví jevištěPřijel jsem do Řevnic v pátek, hned jak nám skončila porada ve škole. Na místo jsem dorazil asi ve čtyři. Bál jsem se, že nestihnu vykládání a nošení jednotlivých částí jeviště, a kluci to budou muset odnosit sami. Ale zpoždění nemají jen veřejné dopravní prostředky, ale měl ho i zvukař Pája a tak jsme při pivku stihli probrat jednotlivé body připravované scény a rozdělit si úkoly. Pája nakonec přijel a začli jsme vykládat. To máte tak: dlouhé zakřivené hliníkové časti, krátké rovné části, trubky, závlačky, klínky, plachta, 12 těžkych desek na podlahu, 12 nožiček pod podlahu. Říkal jsem si, že za hoďku to musíme mít postavené a pak hurá nahoru na hlavní scénu nasávat atmosféru Porty. I v tomto jsem se přepočítal. Podium jsme stavěli 3 hodiny a nahoru jsme přišli v devět. Strhl se pořádný liják. Všude mokro a bahno. Atmosféry jsem si moc neužil, třeba zítra.
Neopominutelné budkyUž loni jsem si říkal, že bych se chtěl na chodu takové scény podílet a napadaly mě různé zlepšováky, co bych udělal jinak, kdybych to měl na starosti. Prvním cílem, který jsme si dali, bylo zajistit důstojný počet posluchačů pro soutěžní kapely. Už v pátek večer Mirka s Pavlou chodily po městě a vylepovaly plakáty a program v ulicích, podél cesty, u hlavní scény, zkrátka všude možně. Jako nejúčinnější se ukázalo a největší ohlas mělo vylepení plakátů na kadibudky Johnson Systems. Holt musíme tam všichni. Myslím, že tento cíl se nám podařilo splnit. Po oba dny se už během vystoupení první kapely trousily hloučky lidí. Prvního semifinalistu v sobotu slyšelo 78 lidí, přes den počet posluchačů narůstal až ke 150. Nezdálo se to, ale lidi byli různě poschovávaní a roztroušení. Bylo ponuro a vypadalo to na déšť. Bohudík počasí k nám nakonec bylo docela schovívavé.
Stojan od učňů a nejlepší pukerleKluci s Podbrdska přivezli zajímavý zlepšovák, a to stoličku od Karlových učňů, na kterou se mohl přilepit list papíru s názvem kapely. Jak kluci říkali, používají tuto fintu už několik let a krom toho, že lidi vědí kdo právě hraje, ocení tuto vymoženost i fotografové, kteří doma mohou snadno zjistit, kterou kapelu že to mají na fotce. Při vylepování jsme se střídali a sobotní soutěž jsme si zpestřili soutěží, kdo po vylepení udělá nejlepší pukerle. Vyhrál Milan.
Plné žaludky
První na co jsem se před přípravou ptal bylo, zda na scéně bude stánek s pivem. Byl a nejen s pivem. K dostání byly domácí koláčky, k snídani ideální a pak takové extralahůdky jako domácí uzený špek s hořčicí. Nechyběly utopence ani hermoše. Majitelé kiosku a správci hřiště chválili posluchače za příkladnou čistotu, která po koncertu na hřišti zůstala. Ani jediný pivní kelímek. Prý to po jiných festivalech rozhodně nebývá zvykem.
Hudba a kapely
Folkové kapely se ukázaly jako velice zodpovědné a tak se nám za celé dva dny ani jednou nestalo, že by hrála kapela a nebyla připravená kapela hrající po ní. Na scéně se vystřídalo v soboru 12 semifinalistů a krom toho byla soutěž proložena 3 recitály finalistů. Na úvod Bossorky, aby přitáhly lidi na soutěž a uprostřed Paneka vyzutá a Přecespolu, aby měla porota čas si vydechnout a občerstvit se. Před vyhlašováním výsledků zahrái i Vojta Kiďák Tomáško, který si odskočil z hlavní scény a byl největší osobností naší scény. Nedělní recitály se nesly v poklidném duchu. Nejvíce zaujala kapela Berušky a sklidila takový potlesk, že musela třikrát přidávat.
Můj největší objev? Zcela jednoznačně kapela Nevermore a Kosmonaut. Byl jsem rád, že postoupili do finále a přál jsem jim Portu, žel letos na ni nedosáhli. Tak třeba příští rok. Věřte nám, že jsme celou scénu připravovali s nejlepšími úmysly. Věříme, že posluchačům chutnala hudba, pivo i jídlo, že byli dostatečně informováni, co se na scéně bude dít a kdo právě hraje. Děkujeme Pájovi a Markovi za skvěly zvuk a hbité předrátovávání, Honzovi Šrámkovi a Gábině Goldové za moderování obou dnů, kapelám že zahrály a posluchačům, že přišli.
Honza Komín
