Pevným základem tohoto uskupení je ostravský bluesman Pepa Streichl, kterého není potřeba dlouho představovat. Jeho syrové písně se posluchači dokážou dostat hodně hluboko pod kůži. Na koncertě Textové dílny, který patřil k vrcholům minulé Zahrady 2008, si Streichl zkusil spontánní jam s folkovým písničkářem a klavíristou Ivo Cicvárkem. Byl jsem tomu přítomen a překvapeně sledoval, jak se k nim z hlediště přidal někdo na klarinet. Nebyl to nikdo jiný než Jirka Svítek, který jinak hraje v duu Svitky s Jiřím Kynclem. Těm třem to skutečně dobře hrálo a podle všeho byl tohle začátek kapely Jamajz. Kapela se pak docela dlouho neviděla a samozřejmě nezkoušela. Že neztráceli čas se zkouškami, je možná do jisté míry způsobeno tím, že každý je z jiného města (Streichl- Ostrava; Cicvárek- Brno; Svítek- Praha), ale hlavně tím, že tak dobří muzikanti, prostě zkoušet nemusí (jak jim závidím). Nechají vše až na koncert, proto je vlastně každé jejich vystoupení jedinečné a neopakovatelné.
Cicvárek a Svítek dodali kapele jazzový šmrnc, ale kde se na koncertech skupiny vzal šanson? Ten zajistila zpěvačka a textařka Lada Šimíčková, která tvoří s Ivem už sehrané duo a její účast přinesla projektu Jamajz potřebný ženský element, který vystoupení správně okořenil o další hudební a textové vůně.
Po druhém společném koncertě v Turnovském divadle, na akci Besídka Textové dílny 2008, se prý začalo plánovat první turné. To se uskutečnilo až v tomto roce na čtyřech místech: Horní Beřkovice – Psychiatrická léčebna (21.5.), Praha – kavárna Carpe diem (21.5.), Liberec – Experimentální studio (22.5.) a Lomnice nad Popelkou – Music club AION (23.5.). Šňůru inicioval a organizoval Martin „Mrca“ Holan, který úspěšně bojuje s větrnými mlýny při organizování řady folkových akcí na severu Čech. Třeba do své rodné Lomnice přivezl už spoustu dobré muziky (Hořký kafe, Zhasni, Arnošta Frauenberga, Lucii Redlovou atd.).
Na pražském koncertě v kavárně Carpe diem se pomalu začalo rýsovat, jak budou vypadat i ostatní koncerty šňůry. Pepa Streichl hrál své písně, do kterých se velmi citlivě přidávaly další nástroje (např. Den kdy jsem tě ztratil; Ještě se mi nechce atd.). Smutná čistá blues v dvanáctkovém rytmu a velmi osobní písničkové výpovědi přibarvené zvukem foukací harmoniky a souhrou klavíru s klarinetem střídaly autorské písně Ivo Cicvárka (Listopad; Ozvěna pro křídlovku atd.). Ivo obvykle hraje se svou skupinu OKO ve složení flétna (Petra Klementová), tuba (Petr Šmírák) a lesní roh (Vašek Šmírák). Nové aranžmá se Svítkovým klarinetem, který střídal za saxofon, písním prospělo a přidalo další barvy. Pak koncert pokračoval vystoupením Lady Šimíčkové, která zazpívala své texty rovněž na Cicvárkovu hudbu (Oděsa; Proměna; Indiánský snář atd.). V Ladiném podání ale zazněla v trochu jiném kabátě i jedna čistě šansonová píseň Pepy Streichla (Muži jsou muži), či text od Jirky Svítka (Nahoře). Společné písně se plynule střídaly s těmi sólovými, koncert měl spád a nenudil. V závěru zazněla Streichlova píseň na „přeladěnou“ kytaru, která je myslím jedna z jeho nejsilnějších – Džbánky. Trochu mě mrzelo, že také nezařadil svou píseň Julie, ke kterému udělala animovaný videoklip režisérka Marta Kačorová. Kdo ještě neviděl tento precizně zvládnutý klip ve stylu film noir, tak doporučuji (stačí zadat na youtube.com hesla: Julie, Streichl). Jeho realizace trvala šest let.
Na následujícím libereckém koncertu jsem pečlivěji poslouchal Streichlovo drsně vtipné průvodní slovo a zaregistroval, že podivně znějící název projektu Jamajz vlastně znamená „jam a jiné zajímavosti“. Pepa, Ostravák duší i tělem, si mírně dobíral v kapele znějící „pražštinu“ s „brněnštinou“ a svěřil se s tvrzením své kamarádky, že prý jeho písně jsou z 98% o smrti. Poté se chvilku zamyslel a potvrdil to. Do programu však zařadil i lehkovážnou písničku Bicykle, či vtipnou píseň o tom, že ho všichni opustili, ale jediná tchýně ho opustit nechce… Výjimka ale jen potvrdila pravidlo. Opravdu od něho zazněla především prožitá blues, kterým posluchač věří. Pomalu se mezi písněmi začal projevovat i Ivo Cicvárek s komentáři k vlastním písním. Jirka Svítek po celou dobu koncertu nábožně mlčel a kde nehrál, občas opíral své čelo o klarinet. Ve vlnách přicházela sóla, která startoval Streichl dunivým výkřikem. Muzikanti působili ještě více sehraně a vzduchem už ani jednou před písní neprolétla hláška o tónině. Vše bylo ještě jasnější a na hráčích bylo vidět, že si to náležitě užívají. V Experimentálním studiu v Liberci jsem nikdy předtím nebyl, ale líbil se mi prostor impozantní historické budovy a akustika sálu.
Z poslední akce šňůry prý měli její aktéři a organizátoři trochu strach, hlavně co se týče počtu diváků. Nakonec to ale byla právě Lomnice, kde diváci Jamajz svým počtem nejvíc potěšili a vytvořili tu pravou atmosféru. Především v závěru nechtěli muzikanty vůbec pustit z jeviště a vytleskávali další písně. Rockový klub AION je spíše místem pro punkové či rockové nářezy a tomu odpovídá i stav zvukové aparatury, ale hudba tam nakonec asi díky ostřílenému zvukaři zněla dobře. Překvapivě i podzemní prostor klubu se pěkně hodil ke Streichlovu blues více než kavárenská stylizovanost pražské Carpe diem. Hudební žánry se už měnily s naprostou samozřejmostí, muzikanti byli ještě odvážnější v sólech a celý koncert měl tu správnou gradaci. Skoro na úplný konec si ostravský bard ještě vystřihnul svou krátkou samostatnou rozlučku na harmoniku a poděkoval divákům. Byla to i pěkná tečka za prvním turné blues-folk-jazz-šansonových Jamajz.
Po třetím závěrečném koncertu jsem přesvědčen, že vznikl nový projekt, který stojí za to slyšet. Ačkoliv asi bude vystoupení Jamajzu jako šafránu, slibuje kvalitní hudební zážitek. Nejbližší příležitost si je poslechnout bude na jubilejní dvacáté Zahradě, a to na zámecké scéně - buď na koncertě Textové dílny (4.7.) anebo snad i v samostatném recitálu či jako součást vystoupení Pepy Streichla (5.7.). Blíží se také pražský koncert k významnému Streichlovu jubileu, který se uskuteční někdy na přelomu září a října 2009. Na této velké koncertní oslavě bluesmanových 60. narozenin, Jamajz také určitě zahraje.
Kosmonaut
