Tak už jsem snad dohnal spánkový dluh z ?evnic. Co napsat po úžasných t?ech dnech. Jasn?, n?kdo ?ekne, že je to p?ece jen festival, jakých je v tomto ?ase spousty. Jenže, ono to není až tak docela pravda. Porta je jedine?ná v tom, že za ta léta objevila neskute?né množství vynikajících muzikant?, že vychovala a vyu?ila spousty bezejmenných pomocník? a p?es nep?íze? a ned?v?ru vytrvala a znovu se za?íná h?át na slunci.
Ani nevíš holka, jak ti to přeju a jak mě to těší. Přijel jsem za tebou už v pátek, abych si tě opravdu užil. Uvítání od všech těch známých „ksichtíků“ mě málem vehnalo slzy do očí. No jo, rok jsem chyběl a měl obavu, jestli se na mě nezapomnělo. Nezapomnělo a jsem rád.
Byl jsem překvapený krásným prostředím, lesní scénou, která mi tak trochu připomněla, že jsem kdysi jezdil hrát k ohníčkům mezi stromy. Že jsem nosíval zelenou košili a byl pyšný na zdařilý G-dur a C-dur a na to, jak holky budou koukat. Moje milá, oblékly tě moc hezky. Garderobiéři Aničkou Roitovou počínaje, přes zvukaře a všechny pomocníky a pomocníčky, po nepřekonatelného optimistu a skvělého člověka, Jirku Vondráčka. Nelze vás všechny vyjmenovat, ale vím o vás. A děkuju vám i za paní Portu.

Ještě na tebe nesvítila světla reflektorů a už jsi se mi líbila. Až se tajil dech. Až jsem trochu dostával obavu, abych tě v neděli večer s mým parťákem nezklamal.První tóny kytar pohladily po kůži a pálily až do konečků prstů. Proto asi taky přišel déšť, aby nás trochu zchladil. Nic se neděje, je to jen voda. Tvoji věrní jsou za ta léta zvyklí a připravení.

Noci plné tónů. Ne, nebudu jmenovat jediného muzikanta, jedinou kapelu. Mohl by jsem na někoho zapomenout a to by mi bylo líto. Každý, kdo hrál, byl bezvadný a vyjímečný. Každý ti totiž dával kus svého já, kus své duše. A já se díval, jak se ti to líbí a jak ti ten muzikantský make up sluší. Uvědomil jsem si, jak moc tě mám rád. I přes to, že mi na recitálu v půlce vlezli do programu mírně necitliví porotci a trochu mě donutili popřeházet připravený program. I přes to, že v neděli jsme s Ríšou po odehrání museli čekat pět minut za potlesku, místo abychom přidali jednu krátkou, zatím co jiní přetahovali a nic se nedělo. To už je pryč. Malé šrámy-žádné šrámy. Musím ti má milá říct tajemství. Jsem na tebe pyšný. Patříš sem, do toho krásného přítmí řevnického amfiteátru, sluší ti to tady a doufám, že tu dlouho zůstaneš. A že už te nebudou zase stěhovat do nějakých betonových monster. Studených a neosobních. Studených pro nás i pro tebe. A zjistil jsem, že ti vůbec nechybí některé rádoby „hvězdy“, pro které jsi byla jen dobrá aby si o něco víc namastily už tak nabité kapsy.

Jo, myslím, že se mnou budeš souhlasit, že letošní výběr muzikantů byl naprosto bez chyby. A já u toho byl. Mohu si přát víc?
Takže vážená paní Porto, mám jedno skromné přání. Za rok ti zahrát znovu a pobýt až do konce. Děkuji ti a budu se na tebe těšit.

Tvůj Vojta Kiďák Tomáško