Osmým koncertem (protože za rok jsou vždy dva – na jaře a na podzim) skončil čtvrtý ročník patrně nejmladšího pražského festivalu, který se jmenuje Břevnovský Březňák. Je pozoruhodný například tím, že v osmi koncertech hrála pokaždé jen spolupořádající Sekvoj a jinak se nikdo z účinkujících neopakoval.

Po úvodních pěti koncertech se Březňák přestěhoval z hotelu U Hvězdy do klubového sálku nedalekého hotelu Alexander, ale pátý ročník v březnu 2018 už začne v mnohem větším sále Kulturního domu Bílá Hora. Není to ani svévole, ani nějaký cestovatelský rozmar, nýbrž svědectví o neustále rostoucí úrovni, ale i diváckém zájmu o tento festival. 

Osmý koncert v Alexandru znamenal vystěhování obvyklých stolečků, aby se vešlo 150 židlí pro návštěvníky, kteří zaplnili sálek od muzikantského pódia až ke konci schodů, kterými se do sálku vchází.

V šest večer začala hrát Sekvoj a atmosféra hned při prvním účinkujícím byla skvělá, stejně jako nálada a reakce pozorného, byť natlačeného publika. Ohlášený Willie Sedláček nemohl pro zranění přijet, ale dokonale ho zastoupili dva písničkáři: Slávek Maděra a Jirka Zítka, který nejdříve doprovodil Slávka při jeho závěrečné třetí písničce na foukací harmoniku a pak převzal štafetu a hrál na kytaru i foukačku sám.

Hostem večera byl nehrající Ivo Šmoldas, ale jeho upřímné a hlavně ohromně vtipné myšlenky vyvolaly mnohokrát smích a bouřlivý aplaus vděčných posluchačů, protože Ivo například stroze okomentoval nedlouho předtím ukončené volby konstatováním, že pro informaci o takové události jsme na správném místě, když jsme na Bílé Hoře…

Kvarteto Jak je neznáte klame trochu těly, protože je složeno z hodně známých muzikantů: Helena Maršálková s Marcelou Voborskou už hrají pátou desítku let v Pacifiku, Ondra Paska občas zaskakuje v téhle slavné kapele, když nemůže hrát Andělín, a tyhle tři doprovází na perkuse Tomáš Suchomel. Marcela Voborská si dala tu práci a vybrala z přehršle cédéček písničky, které mají rádi, ale obvykle se víc hrají jiné, a tak to byl opravdu zážitek.

A přišli Poutníci, legenda tohoto žánru, zahajující již 47. sezónu. Není divu, že už z původní sestavy zůstal jen kontrabasista a kapelník Jiří Karas Pola, taky jediný z původního brněnského domicilu skupiny, do níž patří mandolinista Jan Máca ze Dvora Králové, kytarista Jakub Bílý z Ostravy a banjista Peter Mečiar ze Šaly. Ovšem tradici Poutníků ctí stále, a tak kromě nových vlastních věcí zazněly i nesmrtelné poutnické songy jako Napsal jsem jméno své na zdi, Hotel Hillary, Pojďme se napít a další, mezi nimiž pochopitelně nechyběla Panenka, kterou si s chutí zazpíval celý sál.

Po více než čtyřech hodinách oficiální vystupování muzikantů skončilo, část oranžových židliček, ze kterých odešli posluchači, se nakupila na sebe, zvukovou aparaturu, která těšila svým zvukem všechny řady, si odnesli zvukaři Pepa Balcar a Michal Bechyně do auta, ale muzika neskončila, protože vypukl jam session a sobota se za zpěvu všech přítomných překulila do neděle.