Březnový Potlach měl neskutečně narváno. Tony Linhart může být oprávněně spokojený, neřku-li nadšený, že program, který už má na krku víc než čtyři křížky, je stále tou stálicí pro mnoho lidí, kteří se na Potlachu nabíjejí dobrou náladou a chutí promlouvat do života kolem sebe.

Tradičně poslední středu v měsíci začali Pacifici Zlatým údolím a Tony se rozhodl komentovat vznik jednotlivých písní, aby svým posluchačům připomněl doby, v nichž písničky vznikly, a pokud se od té doby něco změnilo, co z toho vyplývá pro nás dneska.

A tak po nechybějící slovní přestřelce kvarteta na podiu, vyvolávající zúčastněný smích u publika (Andělín se s vážnou tváří svěřil: „Poprvé jsem viděl, jak se Tony sehnul a až ze země si sebral svůj kapodastr.“ Helena Maršálková oponovala: „Nesehnul se! Poklekl na jedno koleno, ale bylo úžasné, jak vstal sám!“ Marcela Voborská jen suše dodala: „Zvedla jsem ho já!“) přišla na pořad známá píseň Tam u Nových mlýnů.

A Tony toho využil. Připomněl, že proslulá šlajsna u Nových mlýnů zmizela ve vodách Orlické přehrady a převyprávěl svůj děs z toho, že podobná přehrada má prý vzniknout na Berounce, což by znamenalo zkázu nádherných míst na této řece, a že má o Berounku strach, protože Česká republika slíbila, že nebude zasahovat do chráněných oblastí – ale dobře víme, co zmůžou prachy. A vyzval publikum, ať připojí svůj podpis na petici proti stavbě přehrady. I když to třeba nepomůže, ten pocit, že jsem zvedl hlas proti něčemu, co nechci, stojí za to. 

Hostem Potlachu byl tentokrát Miki Ryvola, šerif slavné osady Zlatý klíč, která slaví šedesátiny. Miki podpořil Tonyho slova mj. i písničkou o pěknici na jezu, která by nevznikla, kdyby na řece místo jezu byla přehrada. Mikiho vystoupení mě překvapilo hlavně tím, že zněly jedna písnička známější než druhá, ale vyspělé a docela slušně sezpívané publikum Besedy bylo při nich potichu a mělo jen uši a srdce otevřené pro člověka, který tyhle písničky přivedl na svět.

Po přestávce, během které diváci nasávají u baru a sál nasává čerstvý vzduch, pokračovali Pacifici ve svých šlépějích historií a Tony – jak je jeho zvykem – rozděloval pěvecké party mezi svými spoluhráči a nezapomínal ani na sebe. Natož na publikum, kterému se dostalo jistě očekávaných lahůdek. Pro tento večer bylo typické, že posluchači víc poslouchali, než zpívali, a neplatilo to jen u Karlínského nábřeží, jehož refrén už neodmyslitelně zpívá celá Beseda.

V dubnu budou hostovat Paběrky v čele s Markem Čermákem, prvním Čechem, který se stal držitelem nejvyššího vyznamenání Mezinárodní bluegrassové associace.

{gallery}Potlach_Beseda{/gallery}

Foto: Jiří Břicháč