Dubnovým hostem na Potlachu v Malostranské besedě byly Paběrky Marko Čermáka. Byly – ale bez prvního českého držitele prestižní ceny Mezinárodní bluegrassové asociace, protože Marko Čermák musel být tři dny v nemocnici na nějakých testech.

A tak kontrabasista a spíkr kapely Čiksika aspoň přiložil mobil k mikrofonu a zprostředkoval rozhovor Beseda – špitál s dočasným pacientem. Doufám, že hromové Ahoj i potlesk zaplněného sálu doletěl až na nemocniční postel a udělal Markovi radost.

Pak už Paběrky hrály. Jako trampská kapela nezapomněly na Tuláckou, ale jinak – jako obvykle – prošmejdily svými písněmi skoro všechny světadíly. A nezapomněly ani na svého kamaráda Wabiho Ryvolu, jehož Lákání patřilo a stále patří k hitům ryvolovek. Čiksika zavzpomínal i na osadu Hejkalů, do níž svého času patřili nejen Marko Čermák, ale i Honza Vyčítal a Pepa Šimek a Paběrky zapěly Píseň mrtvé buše, jak původně vznikla, tedy v dobách, kdy tenkrát o ženském rodu buše nikdo – ani Honza Vyčítal s Greenhorny – nepochyboval. A když byla řeč o Hejkalech, přišla na řadu i skupina White Stars, kde svého času hráli např. Ivan Mládek či Tomáš Linka a zazněla slavná Zátoka, s kterou v roce 1969 White Stars vyhráli Portu. A když vysvětlili ´Proč si mě Hardy na práci bral´ a popsali, jak sotva nohy vláčí v Austrálii, zbyl čas už jen na dva přídavky – Michigan a Westmana.

Po přestávce nastoupil tradičně domácí Pacifik a mě pokaždé zajímá, čím překvapí, když vlastně skoro celý jejich repertoár by stálejší návštěvníci mohli po těch letech zpívat s nimi. Začali Dobrým dnem, což sice žádné překvapení nebylo, ale zato píseň věnovali přítomnému Jardovi Mráčkovi, který se neostýchal poděkovat. A pak už Tony Linhart rozděloval písničky jak se na autora, kapelníka a dramaturga sluší. Až zatroubějí andělé - Helena Maršálková, Ztracené tratě - Marcela Voborská, Stín na kolejích - Andělín, mezi to vsunul Wabiho Ryvolu s písničkou To bude asi tím, kterou Wabi přinesl v roce 1975 a věnoval ji Heleně Maršálkové a Věře Čihákové, která tehdy zpívala s Pacifikem. Tentokrát ji zpívala Marcela. Publikum i spoluhráči si vehementně žádali od Tonyho Chocerady, ale pan kapelník pravil, že by si chtěl jednou zahrát normální písničku, a tak zaznělo Hoří, hoří, než se  dvojice Voborská - Linhart dala do Mexické patroly. A došlo samozřejmě i na pecky. Saintlouisské blues s Tonyho trumpetou na pusu, Helenino tango, které končí – jak jinak – se čtyřmi promile, Tony nakonec stejně musel dát Chocerady a nechybělo ani závěrečné Tulácké blues. Když potlesk neustával, navrhl kapelník, že přidají svou odborářskou píseň, což byla Velrybářská výprava, ale ani to nestačilo, a tak poslední písní večera byl song Tvůj čas. Písnička, která zněla všem v uších při odchodu z Besedy a bude znít určitě ještě dlouho, už proto, že další Potlach bude až v červnu. 

{gallery}Potlach_Paberky_Pacifik{/gallery}

Foto: Jiří Břicháč