Nežli rozepíši tuto úvahu, která se bude možná zdát příliš neposlušná, pokládám za správné sdělit, že určitá poslušnost a respektování zákonů jsou nutností. Častokrát jsme jimi omezováni, ale zároveň nás chrání před vykročením na cesty nepravosti.

"Chceš-li poznat krásu úspěchu, musíš vlézat do ošklivých otvorů."
Jak dosáhnout vyššího postavení? Ano,není to lehká otázka a tak mně dovolte, abych vám dal několik rad, které jsem získal od života. Hodně moudrosti mně dal profesor politických věd Servilius Rectus, jenž opravdu poznal taje výstupu k vrcholům až do hloubi.

27 let se zabývám elektrifikací akustických kytar, a navíc mi i při mé dlouholeté pódiové praxi prošlo rukama opravdu ledacos. Ať už to byly desítky druhů snímání a snímačů, tak všelijakých efektorů a různých krabiček a hejblátek. Vše mělo sloužit k dokonalému přenosu akustického zvuku kytary do aparatury, jak se říká “po drátě”. Málokdy tomu tak opravdu bylo. Pár let mi trvalo, nežli jsem, principiálně v kombinaci různých doporučení výrobců na straně jedné, a špičkových hráčů na straně druhé, při své vlastní pódiové praxi pochopil, jak má vypadat celý ten řetězec elektronických hejblátek tak, aby to mělo smysl a bylo to efektivní.

Před začátkem léta jsem sliboval, že se vrátíme k tématu výběru strun. Máme tu začátek nové divadelní a koncertní sezóny, takže je nejvyšší čas slib splnit. Během léta jsem měl tu čest se s mnoha z Vás potkat a vést diskusi na toto téma.
Nejčastějším dotazem byl dotaz jak často struny měnit. Odpověď je a není jednoduchá. Struna je z fyzikálního hlediska napnutý drát, popřípadě silonové vlákno a to buď hladké, nebo omotané tenkým drátkem tzv.opředením. Tyto materiály jak je známo podléhají oxidaci a korodují a to bez ohledu na to, jestli na struny hrajete a nebo ne.