Člověk je zdravý, když jej bolí pokaždé někde jinde. (G.B.Shaw)
Zdraví je to nejcennější, co máme. Zdá se to jako otřepaná fráze. Často také hazardujeme, protože si ani neuvědomujeme, že ho máme. Dokud se nedostaneme do situace, kdy se nám ho nedostává. Bývá to znenadání, kdy to nejméně čekáme, ani nás nemusí nic bolet. A v tom okamžiku odsouváme to, co jsme dříve považovali za nutné, zjišťujeme, že i naše nezbytná přítomnost už není tak nezbytná. To však bývá většinou pozdě.
Patrně nejlepší způsob, jak tomu předejít, je naučit se naslouchat svému tělu. Vždyť kdo jiný ho lépe zná, než my sami? Zajisté vysílá signály, že není něco v pořádku, ale málokdo z nás je umí dešifrovat.
Pravým opakem výše zmíněného přístupu ke svému zdraví jsou jedinci, kteří naopak neustále zkoumají své tělo, ale myslím, že spíše za účelem vyzkoumání čehosi, co tam není. Pokud není žádná choroba na obzoru, prostě si ji vymyslí, vsugerují a tradá na příslušné zdravotnické zařízení. V tomto ohledu skutečně nezávidím praktickým lékařům, kteří jsou vlastně v první linii, kdy eliminují onemocnění reálná a na druhé straně jsou bombardováni vytrvalými útoky těchto zdravých-nemocných. Já bych patrně nebyla ten nejlepší diplomat, který by se snažil vysvětlovat, objasňovat, dopodrobna, s klidem a nadhledem. Po absolvování návštěvy u lékaře tito lidé mají navíc potřebu se vším se svěřit svému širokému okolí. Potřebují svou nemoc sdílet, jedno s kým, potřebují o ní mluvit. Ach jo! Naštěstí se v mém okolí žádný takový „exot“ nevyskytuje.
Takže přátelé, snažme se naslouchat řeči svého těla, abychom dlouho vydrželi, snažme se předcházet útokům na své zdraví, co nám síly postačí. A k tomu Vám přeji hodně odvahy a vytrvalosti.
Vaše Marc
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…