Reklama je zmrazení lidské inteligence na dostatečně dlouhou dobu, aby se na tom daly vydělat peníze (Leacock Stephen Butler).
Tak… Moje oblíbené téma. Také Gabriel Laub, proslulý svými trefnými citáty, napsal – Reklama se dělá výhradně pro blbce. Proto je tak úspěšná. Je to trochu drsné, slabší povahy prominou, leč něco pravdy na tom bude. O tom, že další autor citátu si šel po shlédnutí velice sugestivní reklamy na Tampax málem ony zmíněné tampony koupit, se rozepisovat nebudu. Ale jak vidno, nejsem se svým názorem na záplavu reklam sama. Můžu Vám říct, že kterýkoli pořad, či film v televizi, protkaný několik desítek minut dlouhými reklamními bloky, ztrácí pro mě na zajímavosti. Je to jako novodobý mor, nikoho nevynechávaje a šířící se plošně a ubírající nám zasloužený klid. A mnohdy je to i životu nebezpečné, vzhledem k hlasitosti reklamních bloků, kdy člověk málem dostane infarkt.
Obsah reklam, povětšinou plný nevkusu, trapnosti a stupidity, nelze jinak, než ponechat bez komentáře. K čemu nám jsou upoutávky na výrobky, či zboží pochybné kvality? Patrně je někde tzv. úrodná půda, kde se přece jenom semínko uchytí a koupěchtiví sledovači reklam se houfně sjedou k nákupním centrům.
Zaplať bůh jsem ještě nikdy na žádné kulturní akci neviděla načančanou dámu s lahví Perwollu v kabelce, nikdy mi moje vychovávané a myslím, že vychované dítě, nezmalovalo sebe a byt od podlahy po strop barvami, ovocem a zbytky jídla, abych musela shánět nějaký úžasný výrobek na vyčištění. Nikdy jsem, zaplať bůh, neviděla tak zašlou WC mísu /pardon/, umyvadlo a vanu, jak ukazují v jedné z reklam na jakýsi zázračný čistící prostředek.
Nenechme ze sebe dělat hlupáky, které se snaží zmámit bleskově mluvící dabéři reklamních spotů, nenechme se zahlušit na vrchol vytaženou zvukovou hladinou a hlavně se nenechme zbalamutit nepostradatelností těchto prezentovaných výrobků. Mnohdy kvalitní a skutečně účinné příliš reklamy nepotřebují.
Vaše Marc
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…