Minuta je jednotka, vyskytující se v geodézii, astronomii, matematice, je to i časomíra. Minuta má 60 vteřin, hodina má 60 minut, den má 1440 minut a rok má 525.600 minut. Na minuty počítáme i svůj čas. "Sraz je za pět minut šest", "mám deset minut zpoždění", "jsem tam za pět minut" atd. Koncertní vystoupení se také počítá na minuty, rovněž tak fotbalové, hokejové, či jiné sportovní utkání. Tak krátký časový úsek a přesto tak frekventovaný.
Někdy stačí opravdu minuta a někomu se život převrátí naruby. Při autohavárii záleží na každé minutě, kdy dorazí pomoc. Životy visí na vlásku a minuty se neúprosně vlečou. Jindy, naopak při radostných událostech, čas tak zběsile letí.
"Máš na mě minutku"? Také časté rčení. Nikdy však nezůstane u minuty, tak rychle, jak uběhne, se nedá nic vyřešit. Jsou naopak situace, kdy bohatě stačí. Minuta na vyznání lásky, minuta na rozchod, rozloučení, v minutě nám může navždy odejít někdo blízký. Neznáme dne, ani minuty, kdy se tak může stát.
Člověk si v tom hektickém životě, kdy se pořád za něčím honí, ani neuvědomí, kolik minut tím promarní, místo aby je věnoval něčemu, co ho těší, co mu přináší radost. Kdo z Vás si skutečně plně umí užít třeba vycházky do lesa, do parku, návštěvy historické památky, či návštěvy kulturního zařízení, či posezení s přáteli, aniž by mu několikrát neproběhlo hlavou, co mohl udělat práce a jestli to nebyla ztráta času? Žádná radost, kterou si dopřejeme, není promarněný čas. Je to obohacení, i když mnohdy vykoupené větším úsilím.
Já doufám, že těch pár minut, které věnujete přečtení mého sloupku, nebude pro Vás újma, ale odpočinek, potěšení, radost. Užijme si těch MINUT, strávených na tomto světě, co nejlépe!
Vaše Marc
Marcela Voborská
Číst dál
Jiní lidé žijí, aby jedli, já však jím, abych žil....... Sokratés
Moudrá myšlenka, moudrý filosof.
Také máte tu zkušenost, že o čemkoli se společnost lidí baví, vždycky se objeví téma jídlo? Je to základní potřeba všeho živočišstva, jen člověk ji povznesl k výšinám.
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…