Již první hodina, jež nám život dala, nám z něho i urvala. Rodíce se, umíráme a konec je důsledkem počátku. Seneca
Ne, nebojte, nebo nejásejte, není konec! Já jen tak neskončím, když už jsem se dala do díla. A navíc mě to baví.. Slyšela jsem dokonce, že se to moje "sloupkaření" pěkně čte. To potěší!
Ono to takhle vypadá, že nemám jinde prostor pro vymluvení, ale vězte, že jsem mnohdy z práce tak vykecaná, že potřebuji večer, nejlépe ještě druhý den, zvukový a hlasový klid. V tom to tedy určitě není. Asi to bude tím, že při psaní příspěvků jdou moje myšlenkové pochody jinými cestami. Zabývají se sice celkem obyčejnými věcmi, ale zabírají větší okruh témat, než v pracovním procesu, kde je výběr poněkud omezen.
Konec, to je hlavně počátek něčeho nového. Na konci lidského života vzniká život nový, na konci zimy, s jarem, přichází život nový, na konci každého trápení jistě přichází radost. Nemyslím, že je jedno dlouhé, nekonečné trápení. Konec je pojem velice relativní.
Velmi ráda čtu knížky s tématikou, co je po životě, či mezi životy. Vyšla jich celá řada, sepisují je kliničtí psychologové, kteří rozšířili svou kvalifikaci o hypnózu a zabývají se tzv. regresní terapií. V těchto pojednáních popisují příběhy pacientů s těžkými nemocemi ať už těla, či duše. Té především. Absolvují řadu sezení, kdy je terapeut uvádí do hluboké hypnózy, navádí je a sleduje, jak prochází předešlými životy a hledá příčinu jejich potíží. Když v některém minulém životě narazí na hledaný problém, nechá pacienta prožít ho až do konce. A nastojte, po probuzení z hypnózy, během několika dní, se stav pacienta natolik zlepší, až původní projevy úplně vymizí.
Ta propojenost mezi současnou inkarnací ( vtělením ) a minulými existencemi je až k nevíře. Vždy se pohybujeme mezi stejnými dušemi, vždy jsou nablízku, ať už škodí, či prospívají.
Vezměme si z toho, ať věříme, či nikoli, aspoň ponaučení, že jestli nám někdo ubližuje, může to být "odveta" za prohřešek v některém minulém životě. Pokud je nám s někým dobře, někdo nám koná blaho, možná ublížil někdy on nám.
Žijme tedy svůj "nekonečný" život co nejlépe, neubližujme, abychom někdy v budoucnu nenesli následky.
Nic nekončí, jen se mění... Buďte šťastni, přátelé
Vaše Marc
Marcela Voborská
Číst dál
Jiní lidé žijí, aby jedli, já však jím, abych žil....... Sokratés
Moudrá myšlenka, moudrý filosof.
Také máte tu zkušenost, že o čemkoli se společnost lidí baví, vždycky se objeví téma jídlo? Je to základní potřeba všeho živočišstva, jen člověk ji povznesl k výšinám.
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…