Talent pomůže, ale nedostane vás tak daleko, jako ambice /Paul Arden/
Čtenáři sportovních rubrik našich novin, stejně jako posluchači českého rozhlasu, či televize, mohou dosvědčit, jakou oblibu našlo toto slovo ve sportovní publicistice. A nejen v ní. Lze ho slyšet i v běžném hovoru.
Slovo ambice bylo přejato z latiny, a to, jak dokládá lístkový materiál lexikálního Ústavu pro jazyk český, patrně až na konci 19. století. Znamená snahu, touhu po vyniknutí, uplatnění, tedy asi totéž, jako české synonymum ctižádost a stalo se především jazykovým prostředkem beletristickým.
Jsou však situace, kdy se českému ekvivalentu nedostává náležité významové razance a k vyjádření se použije právě toto přejaté slovo. Setkáváme se s ním téměř dennodenně, v jakékoli oblasti.
Velkých ambicí můžeme pozorovat již u mladé, dospívající generace. Oblast zájmu, co se týká vlastní budoucnosti, jsou pracovní posty na úrovni dnešních čtyřicátníků, práce v kanceláři, k dispozici auto, mobil, notebook, plat minimálně třicet tisíc měsíčně. Paráda.
Velké ambice pozoruji také u potencionálních nastupujících pěveckých hvězd, jejichž klání lze čas od času sledovat v soutěži Superstar. To, že je to povětšinou přehlídka tzv. napucované bídy, ponechme stranou. Leč nejednou uslyšíme z úst vyřazené star prohlášení, že i přes vyřazení se bude zpěvu nadále věnovat. To je chvályhodné. A trochu mě to děsí.
Škoda, že s takovou nadsázkou nehovoří vyřazení v klání portovním, určitě by to byl větší přínos, nežli řešit své komplexy přes stránky ePortýra, jak jsme byli svědky v letech minulých. A to se porotci chovají, oproti Superstar, velice kultivovaně, civilizovaně, skromně a vstřícně. Řekla bych.
Takže abych to shrnula, zdravá ctižádost je žádoucí, neb působí jako pohon k dalším výkonům. Přehnané ambice naproti tomu mohou být někdy až na obtíž. Hlavně okolí. Všeho s mírou.
Mějte se krásně, Vaše Marc
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…