Tím jsem možná na po?átku m?la uvést v život tento sloupek. Jak jste jist? zjistili, ub?hla celá abeceda a jsme op?t na startovní ?á?e. Abecedou tedy za?nu druhé kolo…
Již v první třídě základní školy jsme se my, generace před námi i ty po nás, potýkali a budou potýkat s osvojením si základů psaného slova. My jsme pak ve vyšším ročníku k tomu cpali do hlavy abecedu ruskou, tedy azbuku. To je snad jediné, co se mi někde v zadním mozkovém závitu z tohoto, nám vnuceného jazyka dochovalo. Á, BÉ, VÉ, GÉ, DÉ, JÉ, JÓ, ŽET, ZET, Í, JÉ, KÁ, EL, EM, EN, Ó, PÉ, KVÉ, ER, ES, TÉ, Ú, EF, CHÁ, CÉ, ČÉ, ŠA, ŠČA, TVJORDYJ ZNAK, MŇÁKIJ ZNAK, E, JU, JA. Bomba!
Bohužel jsem v dalších letech, na střední škole, ani později, neměla ten hnací motor, abych se učila jiným cizím jazykům. A moc mě to mrzí. Kdykoli se dostanu za hranice naší vlasti, připadám si jako totální negramot a analfabet. Lámu slovíčka z několika jazyků dohromady, značně si vypomáhajíce rukama, nohama i grimasami, abych si řekla o to nejzákladnější. Ale naproti tomu jsem schopna tiše sedět a vstřebávat melodiku a libozvučnost cizího jazyka. To prý je běžné u lidí obdařených hudebním sluchem. Pravda, je to jako hudba.
Jsem ráda, že dnešní mladé, nastupující generace, mají možnost učit se jazyku, kterému chtějí, také začínají abecedou, ale posléze zvládnou další řeč a svět se jim otevírá. Mně se dnes občas spíš otevírá „kudla v kapse“, když na mně v práci zahalasí rudolící chasník se zlatým chrupem:“Gavaritě po ruski?“ A to jsem dost tolerantní.
Takže, naši mladí, učte se jazykům, zvládejte abecedy, ať už kterékoli řeči, a zvládnete svět!
Mně nezbývá, než tiše přihlížet a radovat se z Vás.
Vaše Marc
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…