Čas hojí, hladí a zahlazuje skoro každé mínus života a díky perspektivě vzdálenosti činí vše minulé krásnějším /Marilyn Monroe/

Řekla bych, že toto slovo je ve slovníku každého z nás nejčastěji používané. Jak již řekl kdysi před lety Albert Einstein, čas je relativní. Také se Vám zdá, že se někdy přímo vleče a někdy letí, jak o závod. Podle situace. Ani nám nedochází, že je to snad jediná spravedlnost na světě, protože čas nám běží všem stejně, bez rozdílu pohlaví, rasy, vyznání, bohatství, chudoby, zdraví, či nemoci. Jen nevíme dopředu, kolik nám ho je přisouzeno. A to je dobře.

Před pár lety jsem byla na pár dní na výletě v Greenwichi, což je Stará královská observatoř, která ční na pahorku nad řekou Temže. Jako nejdůležitější anglická observatoř se stala v roce 1884 světovým nultým poledníkem, který prochází přímo stavbou. Jak známo, je to místo, od kterého se počítá zeměpisná délka, určuje se východ a západ.

A řeknu Vám, že stát jednou nohou na východní a druhou na západní polokouli, je poměrně zvláštní pocit. Však to taky chtělo velkou dávku trpělivosti, než se všichni rozkročení turisté vyfotografovali a mohla jsem se rovněž postavit přímo na nultý poledník. Stojí za to se do těchto míst vypravit a vzhledem k tomu, že na poznávání Londýna a Greenwiche, i ostatních zajímavostí v okolí, jsem měla velice málo času, ráda bych se tam někdy vrátila.

Ještě je čas…

Mějte se krásně, Vaše Marc