V Encyklopedii se dočteme, že je to stav nastalý pokusem o zvýraznění části textu nevhodnou barvou, popřípadě nevhodnou intenzitou, nebo druhem barvy. 

Jedná se o tragickou, pro dokumenty a informace v nich, destruktivní praktiku, kterou zavedla v roce 1947 americká zpravodajská služba – CIA, a která se posléze rozšířila do zbytku světa. Před rokem 1989, v dobách reálného socialismu, kdy jsme „s písní na rtech“ kráčeli ke světlým zítřkům a poroučeli větru, dešti, bylo cenzurováno všechno a všude.

Mnozí muzikanti a textaři by mohli vyprávět o zvláštních komisích, které byly sestavovány pro posuzování textů k písním, které se měly nahrávat na nosiče, nebo pro rádiové vysílání. Tyto „darmožráči“ si osobovali právo posuzovat obsah textů, zda není v rozporu se socialistickým smýšlením a zda neohrožuje vývoj komunistické (pa)kultury v našich zemích.

Zasedali v nich soudruzi textaři (dodnes „zvučných jmen“), kteří dokonce smysluplné a sdělující pasáže v textech nahrazovali bezduchými a nic neříkajícími výplody svých chorých mozků. V mnoha případech se nakonec pod tato díla podepsali, coby autoři, takže ve výsledku buďto pohřbili desítky a desítky pěkných písniček, nebo na zcizených dílech finančně profitovali, protože zase pouze oni měli možnost tato díla prosadit. S podivem je, že písničky, které tehdy tzv. prošly, snad pro svou naprostou primitivnost a bezobsažnost, dodnes několikrát denně slýcháme z renomovaných rozhlasových stanic. Může mě vzít čert!

Cenzurovalo se i oblečení, doplňky, hudební nástroje. Vzpomínám si, jak na festivalu Děčínská kotva za mnou běhala zpěněná produkční, že bych si měla odstranit křížek, který jsem měla na kruhové náušnici, navíc schovaný pod vlasy. Kdybych to neudělala, asi by se vystoupení nekonalo.
Divná doba, která manipulativní politikou a vymýváním mozků zapříčinila totální, nejen kulturní, úpadek, ze kterého se budeme patrně vzpamatovávat několik desítek let.

Vaše Marc