Dnešní mládež je hrozná. Ale nejhorší je, že už k ní nepat?íme. (Pablo Picasso)

Musíme projít několika životními etapami, ale nejvíce se vzpomíná na mládí. Je to asi nejkrásnější období lidského života, nabírají se zkušenosti, dětství se pere se zralostí, kritizují se starší, rodiče obzvlášť. Není divu, vždyť různé příkazy a zákazy brání v rozletu a brzdí vývoj. Hlavně ten poznávací.

Současná mládež zraje příliš rychle a příliš brzy.  Dnešní třináctileté /i mnohdy méněleté/ slečny si svou vizáží a vyspělostí nezadají s dvacetiletými v období mého mládí. To je holt vývoj, se kterým je nutno se smířit. S čím se ale nelze srovnat je jejich slovník. Hrubé a přisprostlé výrazivo patrně přispívá k pocitu dospělosti. Spíš je to ale degraduje na úroveň pubertálních pologramotů. Škoda… Jinak je to celkem pěkný pohled.

Ale jak ubíhá čas, vylíhnou se z těchto neopeřených mláďat zralí lidé, kteří nabírají další a další životní zkušenosti, stárnou a začnou se poohlížet a kritickým zrakem sledovat, jak to vypadá se současnou mládeží. Je to koloběh, vše se opakuje a můžeme si jen přát, aby v nás aspoň kousíček toho krásného mládí zůstal.

Vaše Marc