Vrcholem lenosti je vstávat v p?t hodin ráno, abyste mohli delší dobu nic ned?lat (Tristan Bernard).

Pro člověka aktivního a pracovitého je občasné nicnedělání vzácností a pokud se mu tento stav naskytne, dovede si ho náležitě vychutnat. Pak jsou také lidé, řekla bych, hyperaktivní, kteří si ani tento stav neumí navodit. Neustále si hledají jakoukoli činnost, jen aby náhodou nebyli chvilku v klidu. Můj bratr je jedním z nich. Od rána do podvečera je v práci, pak do večera zvelebuje své původně víkendové sídlo. Tedy sídlo, chalupu na Mělnicku, kam každý den dojíždí. Je to vášeň, pocit z dobře vykonané práce, či co, ale neposedí, ani když se sejde pár hostů. Když se chystá rodinná sešlost, tak i vaří. A skvěle! Jak se říká, z pohledu na tyto lidi až bolí ruce.

Naproti tomu jsou jedinci, kteří by mohli nicnedělání vyučovat na vysoké škole. Jejich jediným zaměstnáním je pobírání renty. Smutné.

Takže vážení přátelé, nicnedělání, jako protipól vykonané práce, je sladké, je třeba při něm trochu zregenerovat. A řeknu Vám, čas od času, když se mi poštěstí vyhradit si tzv. pyžámkový den, dovedu si ho užít plnými doušky. Zkuste to…

Vaše Marc