Krádež neexistuje – za všechno se platí /Napoleon Bonaparte/

Známe několikero druhů loupežníků – Babinský, Nikola Šuhaj, Rumcajs, Slavík loupežník, Lotrando, Sarka Farka a další. Dle Wikipedie lesní lupič, lapka, zloděj působící ve volném terénu. To je moc pěkné. Zajisté se tato charakteristika týká filmových, románových, pohádkových, nebo historických loupežníků. Současní loupežníci naopak působí tam, kde je náležitá hustota zalidnění, ani nemusí být volný terén, ten by byl jen na škodu.

Zapotřebí je sdostatek důvěřivců, na jejichž úkor si zhodnotí svoji finanční základnu, posléze volným krokem opouští svůj příbytek a odcestuje do neznáma. Nu a pak přijde na řadu zástup naprosto nezúčastněných, kteří v samém důsledku za novodobého loupežníka všechno zaplatí, pod čarovným slůvkem „stát“. To zahrnuje všechny poplatníky i nepoplatníky, krom těch, kteří jsou za to přímo, nebo nepřímo zodpovědní. Marné jsou všechny protesty a petice o vlastním čistém štítu. Už jsem se zase dostala k tématu, které mi otevírá na temeni fontanelu a stříká mi ven adrenalin. Zbytečné, vím, a těžko se tomu nebetyčnému příkoří bránit.

 

Zlatí pohádkoví, románoví, či filmoví loupežníci, s upřímnými úmysly a srdcem na dlani.

Vaše Marc