Soutěžní přehlídka začala o něco déle kvůli zpoždění účinkujících. Někteří ale nedorazili vůbec, takže z už tak hubené účasti dvanácti kapel či sólistů zbylo jen pouhých devět. Ale i tak se na pódiu sešla neuvěřitelně pestrá škála kvalitní hudby, ovšem všichni měli společný žánr: folk.
Souboj folkařů započala mladičká zpěvačka Tereza Kosová, holčina rozhodně mladší než já, o to níže je třeba smeknout před autorskou tvorbou, která by se směle mohla rovnat zkušeným písničkářům. Další ženou na pódiu byla Hana Vosátková, vítězka loňské autorské Porty. Vtrhla na scénu jako hurikán a svou energii brzy přenesla i do diváků. Kdo není uvyklý takové smršti, snadno se zalekl. Vysypala na nás působivé texty ze života, spíše z jeho stinné stránky. Až mě to trošku poděsilo. Duo mladých studentů Kateřiny Králové a Ladislava Ouhrabky zahrálo na kytaru a na city. Dva zamilované duety a dvě skladby - jak jinak - o lásce. Konečně se jeviště zaplnilo. Na řadu totiž přišlo Duo Passage a jejich hosté, z dua je tak náhle kapela o šesti členech. Hráli příjemnou muziku plnou energie a jarního sluníčka, které venku zalévalo ulice, ale do sálu během dne vůbec nedostalo. Jejich výkon jim vynesl druhé místo v interpretační Portě. Dalšími umělci, kteří mě osobně velmi zaujali, bylo Duo D + 22. Nejen jejich nízký věk, ale i originální aranžmá a skvělé texty si zaslouží velký potlesk, který také sklidili. Jakpak by ne, stali se vítězi autorské Porty, divácké Porty a obsadili ještě třetí místo v interpretační Portě. Opravdu si to zasloužili, svět o nich ještě uslyší, pokud vytrvají ve svých hudebních ambicích. Kabája, tři děvčata, která také měla co nabídnout, avšak žádné ocenění si neodnesla. Určitě by se ale měla zúčastnit za rok, třeba se jim povede dostat se dál, potenciál pro to mají. Nedávno jsem na Radiu Folk slyšela písničku Čardáš od dua Marie Havlová a Milan Krejsa. Kdo by byl čekal od trošku nesměle vypadající dvojice tak přesvědčivý výkon. Porota byla zřejmě nadšená, protože získali první místo v interpretační Portě, ale mně v tom něco chybělo. Nějaký ten šmrnc, jistota, jakýsi elán. Tímto však nechci snižovat jejich výkon, jistě si výhru zaslouží. Na malém jevišti bylo doslova narváno, protože se nám k vystoupení pomalu chystala skupina Větrno. Zahráli čtyři příjemné skladby, a dokonce se zúčastnili i pozdějšího recitálu spolu s Kabájou, Duem D + 22 a dvojicí Havlová – Krejsa. Weslooy, u těchto chlapíků vyvstala hned na počátku jedna velká otázka. Jak se vlastně čte název kapely? Konferenciér to zkoušel po dvojím způsobu, po anglickém a po českém. Doteď nevím, který je ten pravý a správný. Vesluj, nebo Weslooy? Ať už to je ale jakkoli, pánové nám bez servítků předvedli starý dobrý „český folk“, jak to sami uvedli.

Atmosféra celého odpoledne byla opravdu stylová. Pan vrchní přemlouval hosty, aby si dali pivo, konferenciér sršel vtipem a všichni se dobře bavili. Bohužel nemůžu vůbec nic říct o večerním country bále, protože tam už jsem nebyla. Toť vše, v dotazníku jsem organizátorům dala jedničku s hvězdičkou, protože jsem ráda, že ještě existují akce, které se nepořádají za účelem výdělku a zviditelnění úzké, pokud možno co nejvlivnější, skupiny lidí. Protože jsem ráda, že Porta dokazuje, že dobrá parta lidí dokáže hnout světem, nebo alespoň uspořádat festival. Protože jsem se dokázala během pěti minut z Alenky v říši divů aklimatizovat na rybu ve vodě. Protože to bylo tak milé a příjemné, až se mi nechtělo odejít.

A protože proto!
Věra Hávová (převzato z www.folktime.cz)