více či méně s Portou souvisejících.
Česká tábornická unie je pod Portou spolupodepsána mnoho let. Mohl bys nám říci, co je těžištěm portovní práce České tábornické unie?Porta se rodila v letech, kdy se souběžně formovaly myšlenky tábornictví a vznikala Česká tábornická unie. No a protože život a pobyt v přírodě vždycky voněl romantikou, ke které nezbytně patřily trampské písničky, bylo duchovní spříznění táborníků s novým festivalem od prvopočátku logické. A pak, ČTU měla své kluby a osady po celé zemi, takže navázat na tuto síť jednotlivá oblastní kola Porty bylo „nejlevnějším“ řešením. ČTU tak byla téměř od prvních krůčků Porty pořadatelem oblastních kol a po svém obnovení v roce 1990 na toto téměř automaticky navázala.
Několik let bylo kolem Porty buď ticho po pěšině anebo se probíraly interní záležitosti až bulvárního charakteru. Letos se o Portě také mluví, ale ve smyslu, že se očekává obrat k lepšímu. Co se letos změní nebo co bys rád, aby se změnilo?
Na tohle platí jedno rčení, ba téměř klišé, kterým na takovou otázku většinou odpovím: „Porta je živý organismus“. Tím je řečeno vše. Život je stálá proměna a stejně se chová i náš festival. Coby jeho tvůrci se jej sice snažíme vést tam, kam chceme, ale ono se najednou kormidlo splaší a otočí nějak samo a úplně jinam, než jsme chtěli. Takže moje přání je v tomto smyslu jednoduché – mít vždy dost sil držet pevně to kormidlo a vidět přitom daleko za obzor.
Léta měli posluchači v Portách chaos. Asi od r. 1991 byly dvě a méně zasvěceným se obě Porty dokonale pletly. Jak je to tedy s Portou v současné době?
Ano, „dvojportí“ trvalo od r. 1991 do r. 2006. Tuším, že v listopadu 2005 jsem adresoval do portovního světa několik otevřených vět s vírou, že je nejvyšší čas překročit bludný kořen a jednat. Tušil jsem, že lezeme na tenký led a nemýlil jsem se. Dohodování trvalo skoro dva roky a myslím, že ten kvas ještě trvá, ale roku 2007, tedy při čtyřicátém jubilejním ročníku, už byl opět jen jeden festival jménem Porta. Od té doby mám kamarády dvou druhů. Jedni mi za můj podíl na spojení Port plácají po zádech a druzí málem po hubě... A zase se vrátím k tomu živému organismu. Dvojportí je pryč, Porta žije dalším životem, obohacená o nové tvůrce, nové spolupráce, nové partnery, nová místa. Je to vzrušující!
Jak vidíš budoucnost Porty? Zářnou a nebo nejistou? Má šanci, oslovovat mladé lidi, kteří chtějí soutěžit a hrát trampské písničky, nebo country a folk? A může jim Porta nabídnout něco, proč se přihlásit a hrát a soutěžit?
Když něco dělám, tak vždy pokud možno se zaujetím a co nejlépe. Tedy musím si být jist, že ta práce je smysluplná a že někam „napreduje“, jak říkají Slováci. V tom případě logicky věřím v zářnou budoucnost Porty. Nejsem věštec ani futurolog a nevím tedy, jaký bude v delším horizontu zájem o soutěž Porty. Zatím trvá a dokonce mírně roste. Netuším ani, které žánry budou za pár let in. Vím však jistě, že na tomto poli nesmíme soutěž a její protagonisty nijak svazovat, omezovat. Porta vždy přinášela nové akordy a tóny, neotřelé texty, avantgardní tvorbu. To musíme ctít a to říkám i s vědomím toho, že zase budu ve větší neoblibě u těch, co by na prkna festivalových scén nepustili už nikdy nic jiného než trampírnu! Ano, mám trampskou dušičku, miluji a zpívám si trampské písničky, ale věřte, kdyby jen každoročně „táhli ti lososy bílou peřejí“, tak už je Porta dávno na smetišti dějin. Soutěž Porty musí mít volnost, o tom jsem přesvědčen. Budoucnost, lidé a jejich vkus už si vyberou.
A proč se přihlásit? Úžasná, 41 let trvající tradice festivalu je sama o sobě dostatečným motivem pokusit se zvednou při jeho finále vítězně nad hlavu legendární „keramický nesmysl“.
Mezi muzikanty se často mluví o tom, že těch soutěžních kol, než se kapela dostane do finále je už příliš. Myslíš si, že je současný soutěžní systém optimální či překonaný?
Ano, vnímám a slyším tohle žehrání. Jenže jak z toho?! Před chvílí jsem říkal, že soutěž se rozvíjí. V ČR je 14 oblastních kol. V některých z nich se množství přihlášených za jeden den prostě nezvládne prosít. Tam jsou předkola. Po oblastním kole následuje národní finále a po něm finále mezinárodní. Pozorní si jistě všimli, že letos alespoň ubyl stupeň „semifinále národního kola“. K vítězství v Portě tedy letos stačí zahrát „jen“ třikrát až čtyřikrát.
Slyším i názory, že dva vrcholy Porty v Čechách – národní a mezinárodní finále, jsou příliš. Zní to logicky, budeme přemýšlet. Jedním dechem však vzpomenu těch, kteří říkají, že čím více si kapela v Portě zahraje, tím lépe. Tak si vyberte!
Mohl bys říci našim čtenářům, proč by měli přijet 27. 6 do Řevnic a proč by měli přijet 17. 7. do Ústí?
Řevnice, toť neznámá portovní pevnina! Proto ji pojďme objevovat. A Ústí? Bude pak třeba mít novou motivaci a impulz, aby nejméně udrželo laťku. „Vnitřní konkurence“ může být Portě paradoxně ku prospěchu. Jak to dopadne, nám bezesporu diváci řeknou.
Myslíš, že má Porta zázemí, aby mohla konkurovat silným festivalům, které v podstatě převzaly její soutěžní systém?
Nemyslím si, že by někdo beze zbytku převzal soutěžní systém Porty. Právě v tom je Porta jedinečná a proto jsem přesvědčen, že jí zůstane místo na slunci. Jen musíme, jak se říká, jít s dobou, nezaostávat. V tom smyslu si myslím, že se letos opravdu hodně máklo.
Porta před revolucí nemusela shánět sponzorské peníze. Byla dotovaná ze státních peněz a pomáhalo ji mnoho obětavých lidí. Má dneska takové patrony, jako třeba Ministerstvo kultury, školství... atd, které by jí umožnily být nezávislou na komerčních vazbách?
Základem Porty jsou i dnes obětaví lidé. To je její bohatství. Oblastní kola těch dobrovolných tvůrců a pořadatelů sečtou na stovky, v národním kole a ve finále pak nejméně na desítky. Musím bohužel ze své zkušenosti říci, že právě oni amatéři a dobrovolníci makají většinou zapáleněji a spolehlivěji, než leckteré profesionální subjekty.
Státní peníze vázané výhradně na projekt Porta v současnosti prakticky zmizely. Pro ilustraci řeknu jen, že poslední dotace Ministerstva kultury na všech 14 (!) oblastních kol činila 25 tisíc, což je zhruba dvacetina potřebného. O to nemá cenu ani se ucházet. Je s tím víc byrokracie než užitku. Užitečnější se jeví prostředky z dotačních programů Ministerstva školství vázané na pravidelnou každoroční činnost ČTU, za kterou lze pořádání oblastních kol Porty bezesporu považovat.
Připravuje ČTU ještě jiné hudební akce? Mohl bys nám o nich něco povědět?
Asi neřeknu žádnou novinku, když na prvním místě uvedu festival Brána – písniček do přírody, k táboráku, do klubovny i na pódia – pro děti a mládež do 18ti let. Letos už probíhá dvacátý ročník festivalu, který je vedle Folkového kvítku jedním z největších svého druhu u nás. Je pořádán na stejném soutěžním půdorysu jako Porta, se kterou je dokonce soutěžně propojen. Absolutní vítěz Brány se totiž stává jedenáctým finalistou následujícího ročníku Porty.
No a protože letošek je zase kulatým rokem výročí vzniku nejen republiky, ale současně i trampingu u nás, přicházíme opět s jednou mimořádkou. 13. září budeme na Slunečné pasece u Pelhřimova pořádat Setkání trampů pod Křemešníkem k 90 výročí vzniku trampingu a 40 výročí založení České tábornické unie. Bude to takový veliký potlach, jehož součástí bude jak „pódiový“ koncert špiček trampské hudby, tak i večerní zpívání u slavnostního ohně. O tom dáme určitě vědět, třeba se najde prostor i na webu Porty. Ale už teď všechny zvu!
Díky za rozhovor. Honza Komín a Jirka Vondráček (Portýr)
Foto: Honza Komín
