Pavla Žalmana Lohonku není třeba dlouze představovat, protože je to jedna z nejznámějších postav českého folku. Na svém kontě má 14 vydaných CD a kolem stovky koncertů ročně dokládá, že Žalmanova hvězda je stále v plné záři. Mimo svou hudební činnost se svým spolem či s Minesengry, kde působil či působí jako textař, skladatel, kytarista a zpěvák je krom stovek písní i autorem filmových scénářů, pohádek a básní. V současné době vzniká nové CD, které by mělo spatřit světlo světa během května 2008. Více na: http://www.zalman.cz/

Můžete nám prozradit, jak probíhalo natáčení Vaší nové desky a na co se na ní můžeme těšit?
Natáčení nového CD - Mezi kameny - probíhalo ve veliké pohodě. Točili jsme od ledna do dubna v budějovickém studiu s Petrem Michalem, něco se nahrávalo a dotáčelo v Brně. Petr Novotný, který režíroval, to zvládl ve velkém stylu. A můžete se těšit na sedm autorských a osm upravených lidovek folkově moderně aranžovaných.

Budeme moci slyšet písně z nové desky i na Portě, na kterou se chystáte?
Pár písniček z nového CD jsme zařadili do letních a podzimních koncertů, kdy budu lehce oslavovat 40 let muzicírování.

Vaší kariéru by bylo možné rozdělit na tři hlavní etapy: první s Minnesengry, druhou, kdy jste spolupracoval s Pavlínou Jíšovou a třetí po jejím odchodu. Můžete zavzpomínat, jak se Vám s Minnesengry a s Pavlínou Jíšovou spolupracovalo?
S Minnesengry jsem hrál 17 let a byla to moje první muzikantská škola. Vzpomínám na ta léta s láskou. Natočili jsme spolu přes 400 písniček, a dodnes máme některé v repertoáru kapely nebo si je zahraji občas sám na sólovém recitálu.
S Pavlínou Jíšovou se mi hrálo vždycky báječně, a jsem rád, že to po létech pokračuje. S ní je radost i zkoušet, je to profesionál, který nikdy neprudí a vše podřizuje celku.

Je až neuvěřitelné, že jeden člověk je schopen vytvořit tolik krásných melodií a textů. Pro většinu muzikantů by mohlo být snem stát se alespoň z desetiny autorem tolika písní, jako Vy. Kam na to všechno chodíte? Nenašel jste náhodou inspiraci v Goethovi a jeho Faustovi?
Mojí inspirací je to, co sám prožiji, žiji a tvořím z pohledů svých věků. Pak to celé prochází ještě přes vysněný Vesmír, když nevím kudy kam, pomoc vždy přichází z hůry.

Nejen s Minnesengry, ale i na Vašich sólových deskách jsme mohli slyšet úpravy lidových písní z různých koutů naší země. Čím Vás lidové písně přitahují a máte oblíbenou oblast, které dáváte při výběru písní přednost?
Musím přiznat, že už jsem nechtěl natáčet lidové písně. Upravili jsme to, co jsme upravit chtěli, našli jsme vše, co se nám zdálo dobré pro tuhle dobu. A jsem rád, že jsem se neposlechl a natočili jsme CD Mezi kameny s přáteli a hosty - s kapelou, Pavlínou, Tondou, Adélkou, Robertem Křesťanem, s Danajem, se Šany a dalšími.

V roce 1982 jste zahájil svou hvězdnou kariéru vystoupením právě na Portě. Co pro Vás Porta tehdy znamenala a co pro Vás znamená dnes?
Hvězdnou kariéru já nikdy nepěstoval. Vnímám pouze to, že jsme známější a všechno jsme si vyšlapali sami. Mně kariéra nikdy na mozek nevlezla, beru to jako dar z hůry. Nějaký talent tam na začátku byl, ale všechno to muzicírování, koncerty, desky, psaní písniček šlo se mnou vedle osobních proher, zklamání, ale také lásky a přátelství, kterého si tolik vážím.
Na Portu mám hezké vzpomínky, ona udělala nás a my udělali Portu. V devadesátých letech to už nebylo ono. Chyběl mi tam ten Duch souznění a přátelství. Možná, že to bylo tím, že těch "vedoucích", co to vedli, bylo nějak moc a často se střídali u kormidla. A pak to nešťastné rozdělení Porty na dva kusy. Chudák holka jménem Porta...

Co byste popřál Portě, která se konečně po letech spojila v jednu a je to opět ta, na kterou si pamatujete ze svých začátků?
Portě přeji právě to, o čem mluvím, aby našla opět toho "Ducha muzikantského souznění". My se tam těšíme a jsem už zvědavý na to, jaká "Nová Porta" bude.

Zdraví Pavel Žalman Lohonka

Připravil: Jirka Fryč
Foto: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=387936&s_lang=2