Inteligentní humor a lehce plíhalovská kytara provázela druhého soutěžícího Jakuba Jandu. V jeho písních jsou ve verších zachycené okamžiky podávané skromným zpěvem. Ve sděleních bývá skrze satiru ke společensky kritický (Tunelář), jinde možná trochu nostalgický (O holce Vožundě). Bouřlivý potlesk si určitě zasloužil.

Perkuse a elektrická kytara posunula Kámen úrazu určitě mnohem dál k pestřejší a energičtější hudbě. Škoda jen, že první dvě písně provázela příliš viditelná nervozita. Teprve ve třetí hrané písni se jménem Odhalená dokázali s postupnou gradací závěrečného sóla dosáhnout mého úplného zaujetí.

U dua Heduš a spol. mi chybělo souznění s hudbou, kterou přinášeli. Dětinská teatrálnost Markéty Berouskové dle mého spíš zakrývala trému, neboť působila trochu křečovitě. Jiří Vidimský zůstával nenápadně skryt v jejím stínu. Možná, až si oba zvyknou na společné hraní na pódiu, budu schopen napsat víc. Teď je vnímám jako duo na začátku cesty, kterou tak úplně ještě nenašli.

O humorný nadhled středního věku se opírá duo Svitky (Jiří Svítek a Jiří Kyncl). Své žerty staví na slovních hříčkách a dvojsmyslech. V aranžích mne zaujal Svítkův brilantně zahraný a nápaditý klarinet.

Šansónově rezonující hlas, často nerýmovaná poetika v textech Honzy Nováka a písně, kde je melodie podřízena prožitku, v něžném podání Hanky Čechové působí velmi osobitě a originálně. Ačkoliv vyčnívala z řady, přesto se bojím, že budou lidé k této hudbě cestu chvíli hledat.

Kapela Mangabej byla buď špatně nazvučena, nebo se jim tento večer nálady jednotlivých nástrojů prostě jen nesešly. Ze závěrečných Vran by díky chytlavé melodii mohl být docela hit.

Jak často se stane, že je o vítězi rozhodnuto dřív, než začne vůbec zpívat? Ondřej Ládek alias Xindl X mne praštil vlnou energie už s úvodními tóny hitu Dysgrafik - hip hopovou výpovědí o jinakosti odsouzené společností mne vysloveně nadchnul.

Panelákový fotři zahráli své banjové pásmo a ať už se pustili do Mozartova Ronda, nebo do písně s textem ze samých zájmen (Tudletamta), která zůstala stále srozumitelná, či do banjorockové Těžké hlavy, pořád to byl neuvěřitelný nápor na bránice. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že už jsem se nesmál tolik jako ještě před dvěma lety.

Pavel Petran jako textař i kytarista staví svůj projev na jednoduchosti, což v jeho případě znělo dost průměrně. Teprve díky své největší přednosti - hlasu, dostal jeho blok písní výraz a náboj.

Květa Krejčová během zpívání užívá ultrazvuk, což mi trochu ubralo na prožitku z vystoupení kapely Qjeten, jež má jinak docela drive i pestré aranže postavené na různých tvářích užitých nástrojů.

V tvorbě kapely Kvokál převažují spirituály, které prezentují s nebývalým šarmem a nasazením, takže mi pranic nevadilo, že jsou jednotlivé písně ve velmi podobných úpravách.

Samotné vyhlášení okořenil humorným poděkováním na třikrát Xindl X, který vyhrál všechny kategorie a já konstatuji, že právem. Můj celkový dojem z pražského finále byl hodně pozitivní. Objevil jsem tu pár talentů. Slyšel některá pro mne již známá jména v kontextu jiných umělců a dost se bavil.

Lukáš "Vořech" Pokorný