Držitelka dvou autorských, jedné interpretační a jedné Zlaté Porty, skupina Hop trop patří od svého vzniku na přelomu 70. a 80. let mezi trampskými soubory k nejvýznamnějším. Navíc je Hop trop jednou z mála kapel, která nikdy nezměnila sestavu: kapelník a většinový autor repertoáru Láďa Kučera - Huberťák, jeho příležitostný spoluautor, hyperaktivní muzikant, podnikavec a podnikatel Jarda Lenk - Samson a usměvavý pohodář Míra Vondra - Šroub spolu hrají od samého začátku! A celá ta léta zní jejich písničky ve vlacích, na osadách a v trampských hospůdkách… Rozhovor nám poskytnul Samson. (více na www.hoptrop.cz)
V 80. roce, potom, co jste vyhráli svoji interpretační trofej, se říkalo, že když jste se tehdy hlásili do Porty, uměli jste jen ty tři písničky potřebné k účasti v předkole. Je to pravda? Myslíš, že jsou i dnes kapely s takovou kuráží? A mají i dnes naději na úspěch?
No je to přesně tak. Víš, nevím, jestli takové kapely dnes jsou a jestli mají naději na úspěch. Ale na druhou stranu, je to o mnoho lepší a efektivnější cesta, než cvičit a cvičit a vymýšlet a hrát před tím než zjistíš, že to vůbec nikoho nezajímá. Jo a ty tři písničky jsme neuměli jen v předkole, ale i ve finále kde jsme Portu dostali. Možná už je ti jasnější, proč se jmenujeme Hop trop.
Start Hop tropu předznamenala kapela Termiti, ve které, jako vojáci, v letech 1971 – 73 hráli a psali písničky Huberťák a Johnson. Kolik jste jich tenkrát převzali a které hrajete dodnes?
Omyl. My jsme se repertoáru Termitů moc dlouho vyhýbali a hrát jsme některé písničky od nich začali až na nátlak davu. Dnes hrajeme jen Tři kříže.
Která z Huberťákových písniček je nejúspěšnější?
To fakt nevím. Je mnoho faktorů jak měřit úspěšnost písní. Ani já to nevím. Ona každá píseň je vhodná k jiné příležitosti, při které je zrovna ta nejlepší. Třeba Tři kříže si můžeš nechat zahrát v krematoriu nebo na svatbě a určitě to bude píseň pro tu chvíli jedna z nejúspěšnějších.
Která z tvých písniček hraných Hop tropem je neúspěšnější? Je ve tvojí tvorbě píseň, kterou máš nejraději?
Přece bys po tatínkovi nechtěl, aby pomlouval či soudil svoje děti a jedno nad ně vyzdvihl. To je dobrá otázka, ale pro posluchače.
Jaký je Šroubův vklad a význam pro dílo Hop tropu?
Je málo lidí, kteří neomylně intonují a k tomu umí, k třetímu hlasu, který zpívají, zároveň hrát kontrabas a ještě mají nezaměnitelnou barvu hlasu. Navíc jsou v pohodě a neprudí. A to je Šroub… Je vlastně i spoluautorem některých písní.
K vaší kapele neodmyslitelně patří i mistr zvuku a světel a v poslední době i váš manažer Renda Cais. Je čtvrtým z vás, nebo je mužem v pozadí, bez kterého by to pořádně nefungovalo?
To je pro nás nehlasitěji hrající člen Hop tropu, který je s námi od úplného začátku. Pauzu v Hop tropu měl jen proto, že ho komunista vyhnal hájit vlast. I když to vůbec nepotřebovala. Hop trop byl vždy čtyřčlenný. A jak už jsi sám řekl: co se týče zvuku, je to opravdový mistr.
Dá se vysvětlit, jak to že spolu hrajete ve stejné sestavě tak dlouho?
Hrajeme spolu proto, že nás to baví a nejsme jen sebestřední hlupáci. A taky proto, že jsme přátelé a umíme si říkat věci na rovinu. Proto spolu můžeme hrát i po dvaceti osmi letech beze změny.
Co bylo před tím, než jste se stali na počátku 90. let profesionální kapelou? Vedle muziky má každý z vás i jiné aktivity. Proč?
Před tím nám nikdo nechtěl dát jakékoli papíry, bez kterých jsi tenkrát nesměl vzít ani cestovné. A tak jsme hráli deset let úplně zadarmo. Inu investovali jsme trochu sami do sebe. A pak že to mají kapely dnes těžké. Mají to lehčí. O hodně lehčí. No a odpověď na druhou půlku otázky? Život je barevný, jen když není stereotypní.
Je možné živit se jako hudebník bez ústupků? Jste je ochotni, v případě nutnosti, dělat?
Pozor. Nespojuj autory a svobodné duchy s řemeslníky oboru. Zeptej se chlapů z filharmonie jak je to s jejich živobytím. Někdy se hraje Janáček, jindy Smetana. A ústupky? Ty přece děláme všichni a každý den. Někdy na některých přehlídkách je to odporná dřina, hrát na tak mizerný zvuk přes příkop pro medvědy. Není to už sám o sobě velký ústupek? To je ten případ nutnosti. Osobně si myslím, že festival je tak dobrý, jak dobrého má zvukaře a posádku kolem něho. Oni přece zprostředkovávají hudbu mezi námi a diváky. Lépe o kapelu méně a připlatit zvukaři.
Vítězům amatérské soutěže svojí Muziky jsi už dvakrát vydal, nebo se chystáš vydat album. Co tě k tomu vede?
No kapela, když už je to soutěž, by měla něco vyhrát. Diplom a děkujeme, jsou k ničemu. Já si myslím, že by měla dostat ještě nějaký servis, buď vydavatelský, nebo produkční. A kde nemají fantazii, tam můžou vyplatit peníze.
Domníváš se, že dnes, v době mnoha festivalů, z nichž některé se Portě přinejmenším vyrovnají, lze tuto ještě vnímat jako startovní platformu pro budoucí hvězdu TFC scény?
Inu, jednu z mnoha. Každá cesta hudebníka či zpívajícího autora je o fištrónu. Jak vidíš i Anděl je na nic, když nemáš to, po čem lidé touží. Hezkou píseň. Ne hit. Ten odezní. Píseň. Jinak je i ten Anděl doslova jen pět minut slávy.
Děkujeme za rozhovor.
Připravil Cimbura
Foto: http://www.cojeco.cz/index.php?s_lang=2&detail=1&id_desc=387931