Pokud byste se chtěli dozvědět něco o Řevnicích v Ottově naučném slovníku, dočtete se zhruba toto: “Městečko jest čisté, úpravné a doporučuje se pro svou zdravou romantickou polohu chráněnou proti severním větrům za letního pobytu. Pražané mají zde četné a nákladné vily.” Co se týče romantické polohy, o Řevnicích je známo, že jsou nazývány branou Brd (či branou do Českého Krasu - každému co jeho jest...). A když brána, tak také PORTA, že. I když to není zrovna Porta Bohemica. Toto místo, které z jedné strany obtéká Berounka a z druhé je chrání Brdský masiv, bylo osídleno dlouho před naším letopočtem (cca před 10 000 lety, kdy se zde proháněli lovci mamutů) a historie je podle toho také náležitě dlouhá a rozmanitá. Ovšem aby byli uspokojeni historici, zmíním alespoň některé z událostí. Že Řevnice byly významné už za Lucemburka, dokládá tehdejší název “villa forensis HRZEBNICZ”. Znak (černý císařský orel ve zlatém poli) Řevnice získaly od jeho syna Karla IV. A konečně roku 1968 byly povýšeny na město a s tím přišel do znaku lev.
Řevnice jsou od Prahy vzdáleny přibližně 20 km a nachází se na trase Praha-Plzeň-Nürnberg. (A že to není nijak nová trasa dokládá fakt, že železniční spojení s Prahou zde existuje už od roku 1862, kdy Řevnice byly stanicí c.k. české státní dráhy).
A také něco pro milovníky přírody - jak už bylo řečeno, Řevnice se nachází v Brdech a stran geologie je toto území známo pro své zkameněliny silurského (prvohorního) stáří, kterých si všiml Barrande při stavbě železniční dráhy. Z rostlin se tu pak vyskytuje vzácný kosatec žlutý a pokud najdete bylinu zeměžluč, tak vězte, že to určitě bude zakletá mladá žena rytíře Fabiána, ale o tom někdy příště...
Úryvkem z knihy jsme toto krátké povídání o Řevnicích začali, úryvkem také skončíme.

"Nuž, projdi a bedlivě prohlédni jak městys tak i krajinu a dáš mi plně za pravdu, že málo jest míst v Českém kraji, jež by se Řevnicím po bok postaviti mohly."
(S. Reiniš, Průvodce po Řevnicích a na Skalku)

Napsala Pavla Stodolová