Pod tímhle názvem se konal v Kolovratech u Prahy (to je kousek za Uhříněvsí) koncert Hoboes Revival Alva a Mikiho Ryvoly. Žádný víkend, poslední březnové pondělí. Žádná 02 Arena, sál vyhlášené hospody U Boudů. Taky proto se ptal výčepní, kolik je v Praze asi prodáno lístků, aby věděl, kolik má do sálu postavit židlí.

Jak to dopadlo? Muzikanti ještě zkoušeli a před vchodem už se začali kupit návštěvníci a nakonec židle ani nestačily, třebaže byly od pódia až ke vchodovým dveřím.

První půlku večera obstaralo pět muzikantů hobousáckého Revivalu – kytaristé Dick, Martin a Fox, kontrabasista Pinďa a bicista Balík. Hráli ryvolovky jen od staršího z bratrů Wabiho a hlavní zpěvák Dick ani nemusel říkat, že by byl potěšen, kdyby si posluchači jen vyslechli písničky, které neznají, a zazpívají si s nimi ty, které znají, protože plný sál se přesně takhle choval a muzikanti se velmi brzy mohli cítit jako při pravidelném hraní v hudebním klubu Alva.

Po přestávce přišla legenda trampské muziky Miki Ryvola, poslední, který zbyl z původních Hoboes, protože i Wabi, i zpěvačky Jarka Vrbová a Marcela Koťátková, i basující Pedrák už hrají v nebeské kapele. Stejně jako Revival před ním vybíral z Wabiho hitů, tak i Miki mezi rozprávěním s publikem vyzobával rozinky z toho množství písniček, které složil a které mu vydobyly místo nejen na muzikantských pódiích, ale i u ohňů, ve vlacích, na horách, zkrátka všude, kde si lidé chtějí zazpívat dobrou píseň.

Na závěr vystoupení se k Mikimu vrátil Hoboes Revival Alva, zahráli Tunel jménem čas a Bednu od whisky, ale skandovaný potlesk jim nedovolil odejít bez přídavku. Narvaný sál vyjádřil to, proč ryvolovky stále žijí, třebaže Miki uvádí: „Teď vám zahraji novinku, je z roku 1961…“

Foto: Jiří Břicháč