Kousek od pražského libeňského nádraží je křižovatka Na harfě, jejíž součástí je restaurace a zase její součástí hudební klub Dapap. Poutač před vchodem zve na kafíčko, ale podstatnější informace přinášejí další písmenka, zejména ta, která označují Dapap za oázu uprostřed rušné křižovatky.

Druhé pondělí nového roku navečer začalo uvnitř být rušno, protože se sestěhovávaly stolky a židle tak, aby mezi nimi nebylo zbytečných mezer a hlavně -  aby bylo vidět na promítací plátno na jedné straně příjemné místnosti.

Venku byl sníh a dupot oklepávajících bot uvnitř byl stále častější, až byl klub plný lidí, kteří se srdečně zdravili, a bylo zřejmé, že jsou kamarádi. A tak se za chvíli rozsvítilo plátno s textem písně, za bílé pianino usedl Petr Václ, vedle se vmáčknul Jarda Pergl s banjem a mikrofonu se ujala Míla Perglerová, která se jen občas mrkla do papíru s poznámkami, jimiž obohacovala společný zpěv. Tu o autorech, tu o interpretech, tu o politické situaci v šedesátých letech, paráda. A začal večer písní, k němuž se sešli členové už kdysi legendárního G-klubu.

Mohl bych patrně psát o tom, proč se Robert Zimermann stal posléze Bobem Dylanem a loni se stal prvním muzikantem, který dostal Nobelovu cenu za literaturu, proč Stanislav Daněk je Wabi, proč Martu Kubišovou nenechali vyhrát Zlatého slavíka a spoustě dalších detailů, doplňovaných z publika, ale rozhodl jsem se jinak: předkládám vám písničky, které zněly dobré tři hodiny. Většinu určitě budete znát, u některých jsem pro jistotu přidal interpreta nebo autora českého textu, ale to hlavní bylo, že celý večer zpívali všichni, protože mezery v paměti vymazaly texty na filmovém plátně. Ještě dodám, že večer by se dal rozdělit na tři třetiny, ale zážitek ze společného zpěvu je nedělitelný.

1. To všechno vodnes čas

2. Na shledanou v lepších časech

3. Tunel jménem čas

4. Jó to jsem ještě žil

5. Včera neděle byla

6. Za mořem piva

7. Žízeň

8. Zdál se mi sen

9. Barová lavice

10. Rýmování o životě (H. Hegerová)

11. Den začíná krásně (E.Olmerová, J. Vrbová)

12. Lady Carneval

13. Hříšník a fláma (W. Matuška)

14. Spím (V. Neckář)

15. Oči sněhem zaváté

16. S nebývalou ochotou (M. Kubišová)

17. Co je to láska (Že kočka není pes – E. Pilarová)

18. Cink cink (H. Vondráčková)

19. Modlitba pro Martu

20. Ona se brání (K. Černoch)

Druhá třetina patřila písničkám Boba Dylana a jejich českým překladům:

21. Jen vítr to ví

22. Ještě jedno kafe si dám (Poutníci)

23. Slunečnice (J. Hutka, P. Kalandra)

24. Ty a já, prázdnej dům (M. Hofmann)

25. Solnej sloup (český text Zdeněk Rytíř)

26. Starý muž s kytarou (český text Jindra Šťáhlavský)

Závěrečná část patřila oběma písničkářům, kteří se jmenují Wabi:

27. Fotky

28. Hudsonské šífy

29. Listopad

30. Fram

31. Franta má péra

32. Tak už mi má holka mává

33. Rosa na kolejích

34. Sochám brečí déšť na obočí

Když se už noční tmou s rozsvícenými lampami rozcházely tmavé postavy s hlavami plnými písniček, připadalo mi to jako obraz z minulého století, kdy se rozcházeli besedníci a opouštěli chalupu zasypanou sněhem kdesi na horách. Skutečnost je však prostší: dokud si zpíváme, je to dobré.

Foto: Hana Kynclová