Při dnešní významné příležitosti je vhodné pronést zdravici. Zdravici se mi podařilo pronést do sálu celkem bez problémů. Horší asi bude pronést zdravici ze sálu ven.

Když jsem byl malý kluk, neměl jsem ponětí, co by to mohlo sekvoj být. Pochopte, jsem starší než internet. Pak mi můj filuta dědeček vysvětlil, že je to informace o tom, že někdo odcizil přední část vozu. Sek-voj. Bylo mi jasné, že zemědělci sice mohli s žebřiňákem jezdit, ale nemohli zatáčet. Tím to pro mě skončilo. Později, když už jsem v rukou třímal obrázkové encyklopedie, s úžasem jsem objevil, že se jedná o strom. Strom větší než malý. Dvakrát vyšší než Socha svobody. Je pochopitelné, že vzhledem k obvyklým rozměrům se tento strom nedá použít jako vánoční stromek.

Ovšem když se chce, jde všechno. A kdyby se opravdu chtělo, mohly by mít všechny partaje nad sebou ve třináctipodlažním paneláku společné Vánoce. A ještě by na špici muselo být červené světlo kvůli letadlům. S velikostí je někdy problém. Ano, byly pokusy pěstovat sekvoj jako bonsaj. Dařilo se to. Ale vypadalo to hrozně divně. Asi jako Olda Dolejš. Je ovšem jasné, že i ta největší sekvoj vyroste z malinkatého semenáčku. Roste tisíc let, dva tisíce let, i tři... Údajně některé sekvoje zakořenily už v třetihorách. Přiznám se, že jsem je tam tenkrát neviděl. Asi byly ještě moc malé.

Kdepak, přátelé, Sekvoj je hudební formace 35 let! Byli jsme u porodu i u nelehkých začátků, kdy najít druhý akord k A dur bylo hodně náročné. Sledovali jsme jejich brutální nasazení, kdy jejich písně odfoukávaly publikum Malostranské besedy až někam na refýž. Pozdější zklidnění ženskými hlasy, které to prosvítily, a doba, kdy si kapela jezdila pro jednu cenu za druhou. A potom vyprodané sály a to nádherné usazení, protože nemyslete si, žádná kapela - ani trampská - nemůže jet pětatřicet let na rumu a na drogách.

Pozoruhodné jsou i pořadatelské aktivity této slavné formace. Sekvoj organizuje festival Břevnovský březňák. Poměrně logické je, že březňák se koná v listopadu, překvapí jen tím, že se koná v Břevnově a né ve Vysočanech. Legendou se stal i Sekvojfest v Ratajích nad Sázavou. Vystupovali v něm všichni trampští kamarádi, známí i nikomu neznámí. Festival začínal v sobotu v poledne a končil, když se místní v pondělí odebírali do práce. Jen jednou napadlo pořadatele, že by se Sekvojfest mohl konat blíž ku Praze. Zvolili hospodu v Nižboru, ale po čase zjistili, že v Nižboru žádná hospoda není.

Co se týče občanských profesí jednotlivých muzikantů, podělím se s vámi o vlastní mlhu. Olda je podle všeho rekonstruktér. Soudě podle toho, že mám od něj dárek - kus trámu z mé i sekvojí rodné Malostranské besedy před rekonstrukcí. Jo to byly časy. Když vám pod okny budou hučet kamiony, obraťte se na Pavla, on vám z obou stran ulice umístí značky zákaz vjezdu. Nevím, jak se tahle funkce jmenuje a jestli to Pavel ještě dělá, ostatně dělal to v minulém století. Ale každopádně je to užitečná známost. A konečně pokud jde o Pinďu, jeho profese je nejasná. Známe se už skoro čtyřicet let, ale za tu dobu ho ještě nikdy nikdo neviděl pracovat. A tak je tu máme, moudré mladíky, dobře vědoucí, že těch dalších 35 let historie kapely se bude psát mnohem hůř. Ale nechme je v tom. Jen jim občas zatleskejme, pohlaďme po hlavě, kupme si desku, pišme zamilované kecy na fejsbůk, choďme na koncerty a říkejme všem okolo, že je to ta nejlepší kapela, co známe a budeme jí fandit i po smrti. 

Poznámka na okraj: Jak vysoko vyroste sekvoj v pětatřiceti letech? A dá se v té chvíli použít jako vánoční stromeček?