Geologický pan doktor Petr Vohnout, řečený Balík, nachystal své perkuse (bednu a skládací činel) před tradiční stůl muzikantů. Tentokrát byl ozdobený zelenými jmenovkami, protože se v Alvě čekal nával, tak aby na každého potřebného zbyla židle.

A pak Balík vystoupal po kobercem pokrytých schodech ze suterénu na chodník před klub, aby přivítal – až přijedou – hosty Mikiho Ryvolu a Stráníky a našel jim parkoviště, které by nehrozilo botičkou nebo pokutou. Hosté se dostavili, Luboš Stráník s Verunkou se spustili z Krušných hor do kladenské nížiny, vyzvedli Mikiho ve Švermově a ve chvíli, kdy vstoupili i s kytarovými futrály do Alvy, byl už klub pořádně zaplněný.

Když už byly čtyři kytary Mikiho, Luboše, Dicka a Martina, kontrabas Pindi ze Sekvoje a Balíkovy perkuse schopné loudit tóny, začala první ryvolovka, kde slova, začínající příznačně Když se spolu sejdem pod stromy, zpíval už celý klub, jako kdyby pod virtuálními stromy seděla celá osada. Ostatně pocit, že v Alvě je slezina nějaké dobré osady, jsem pak měl ještě mnohokrát. 

A nádherný večer se rozjel. Nejen Jarním kurýrem či Poslední mílí, ale jak je tu zvykem, mezi znárodnělé ryvolovky se mísily letité hity trampského repertoáru typu  Jedu nocí se svým koněm sám a podobně. Balík údery do činelu vždycky oznámil další píseň a utišil hovor nadšených posluchačů. Mezi písničkami vybuchovaly salvy smíchu, protože muzikanti nejen hráli, ale také bavili. Miki například jednu chvíli přiznal, že je ostřílený borec takovýchto slezin, ale že má obavu, zda není nějakým cizím živlem, protože ví, kdy je čas na to se napít, kdy rozplakat apod. A nechtěl by, aby byl za týden pozván na okresní výbor trampingu, že nemá zaplaceny příspěvky. Má je totiž zaplaceny dva roky dopředu…

Wabiho Pat a Dan, Září, Panebože vod tý lásky zachraň nás, Dům smutné víly, Tunel jménem čas a mezi tím zase Osado, stará zas a boogie-woogie o amerických vojácích v Plzni, Wabiho  To bude asi tím, šlo to ráz na ráz, nebudu všechny názvy těch krásných písniček uvádět, protože by jich byl plný dramaturgický list skoro čtyřhodinového hraní, ale takový list samozřejmě nikdo nenapsal, to všechno měli muzikanti v hlavách, prstech, strunách a srdci. 

Nálada stoupala až k ptákovinám, a tak se mohlo stát, že kromě královny Kristýny, Léta - proslaveného už dávno slavnou skupinou Stopa - nebo Táborového ohně a vzpomínce na šedesátiletou osadu Zlatý klíč zazněla i slavná Tina Mari…

Bylo až úžasné, jak si během jednoho večera a jednoho hraní v jednom klubu podali ruce lidé, kteří se roky znají s těmi, kteří třeba znají jenom stejné písničky. Síla těch písniček byla přímo hmatatelná a o to víc, že na lavici seděl, hrál a zpíval jeden z těch, co většinu těch písniček přivedl na svět.

{gallery}Ryvolovky s Mikim{/gallery}

Foto: Jiří Břicháč